TENTO PŘÍBĚH SE BOHUŽEL AŽ PO VÝBĚRU FINALISTŮ UKÁZAL JAKO NEPRAVDIVÝ, PROTO BYL Z PROJEKTU VYŘAZEN A JEMU ZASLANÉ HLASY NEJSOU PLATNÉ. BEATA, 13 letNení to tak dávno, co jsme si v takový normální den vyšli s rodinou do slavkovského lesa. Ve slavkovském lese jsou dva rybníky. U prvního jsme se zastavili, ale pak jsme šli zase dál. Po chvíli jsem ale zjistila, že jsem na lavičce na hrázi prvního rybníka zapomněla rukavice a musel jsem se pro ně vrátit. Našla jsem je a už jsem byla na odchodu, když jsem najednou uslyšela dětský křik. Byl to křik malého chlapce, který se během bruslení propadl v ledu. Zrovna nebyl nikdo blízko, jeho rodiče bruslili dál na rybníku a chlapečka určitě neslyšeli. K mému překvapení jsem vůbec nezaváhala a běžela k propadlému chlapci na pomoc. Chlapeček byl naštěstí blízko břehu, proto jsem u něho byla docela rychle. Sotva jsem přiběhla, začala jsem ho z vody vytahovat. Chvíli to trvalo, něž jsem ho vytáhla. Když už vysílený ležel na ledu, začala jsem křičet na jeho rodiče, ať okamžitě přiběhnou. Potom přiběhli i mí rodiče, kteří dostali strach, proč se už s rukavicemi nevracím. Někdo zavolal záchranku a ta si podchlazeného chlapce odvezla na pozorování do nemocnice. Byl jen podchlazený, ale v pořádku. Všichni mě chválili, dokonce i sanitáři. Byla jsem dost vyčerpaná a ze všeho mi byla taková divná zima, že jsme šli rychle domů, zároveň jsem ale ze sebe měla dobrý pocit, že jsem situaci zvládla. Jsem na sebe hrdá.