Návštěvníci

Já i bráška Jáchymek máme přírodu moc rádi. Hlavně naši zahrádku. Pěstujeme na ní ovoce i zeleninu, kytičky, keře i stromy. Každý rok ji navštíví spousta zvířátek – celé léto poletují motýli, včeličky a čmeláci na levandulích, pod listy kontryhelu se jako pod malými paraplíčky schovávají ropuchy, k jezírku přilétají vážky. Jednou jsme měli v okrasném záhonku dokonce užovky i s mláďaty a našli jsme i svlečku zmije. V lesíku vedle nás pobíhají veverky, v noci slyšíme stáda divočáků a občas zahlédneme divokého zajíce nebo srnku. Přes zimu pak plníme krmítko semínky slunečnice a lojovými koulemi. Na hostinu k nám přilétají sýkorky, brhlíci, kosové, dlaskové, mlynaříci i hrdličky. Byly letní prázdniny a my jsme trávili noc v chatičce v zahrádkářské osadě pod Bořněm. Venku hořel táborák, voněly pečené buřty a kolem nás se ozývalo cvrlikání cvrčků. Po večeru plném smíchu a vyprávění zážitků jsme se odebrali spát. Uprostřed noci brášku Jáchymka probudily podivné zvuky z půdy. Slyšel škrábání, kousání, dupání, dokonce i řinčení nářadí a padání prken. Bylo to, jako by si tam někdo stěhoval nábytek! Nedalo nám to, a tak jsme potichu vyšli z chatky ven. A tam u starých hodin na zdi na nás koukal neznámý tvoreček. Měl šedý kožíšek, chlupatý ocásek, nožičky jako myška a obrovské tmavé oči, které se zvědavě leskly ve tmě. Vůbec se nás nebál. Naopak, jako by si nás přišel prohlédnout on. Ráno jsem začala pátrat v encyklopedii lesních zvířat. A našla jsem ho! Byl to plch velký. Dočetla jsem se, že je to malé noční zvířátko, které je u nás dokonce zákonem chráněné. Na podzim si připravuje pelíšek, aby mohl celou zimu prospat – od října až do dubna. Nejčastěji spí v dutinách stromů nebo skalních štěrbinách. Zjistila jsem také, že se živí žaludy, bukvicemi, bobulemi, ořechy, ale i ovocem, hmyzem nebo dokonce ptačími vajíčky. Byl to opravdový lesní mlsoun! Maminka se rozhodla zavolat do záchranné stanice v Zooparku Chomutov. Tam jí poradili, že pro plcha bude nejlepší, když ho chytíme do živolovné klece a vypustíme zpátky do listnatého lesa. Tatínek proto sehnal speciální klece a na půdu umístil voňavou návnadu. Dva dny jsme čekali. A pak – spadla klec! Když jsme se přišli podívat, nevěřili jsme vlastním očím. Nebyl tam jen jeden plch, ale hned dva! Jeden byl větší a tmavší, druhý menší a světlejší. Vypadali jako maminka s potomkem. Společně jsme je odvezli do lesa. Opatrně jsme otevřeli dvířka klece a sledovali, jak zmizeli mezi stromy. Rozloučili jsme se s nimi a věřili, že si tam zařídí ten nejlepší pelíšek na zimu. A od té doby už pro nás nebyl plch jen záhadným nočním návštěvníkem, ale symbolem toho, že přírodu i její malé obyvatele je potřeba chránit.