EVELÍNA, 11 letMám mladší sestru a ta má autismus. Jinak je ale kamarádská a veselá. Učila jsem ji s maminkou od malička - různá důležitá slova jako třeba 'stůj', chápat jednoduché vztahy jako kamarádství... Teď už z ní je velká, třídou oblíbená prvňačka. Když jsem nastoupila do školky, potkala jsem tam klučinu se stejným postižením jako má sestřička. Jiní kluci věděli, že zopakuje to, co udělají. Tak vždycky když tam nebyla učitelka zlobili, a jakmile učitelka přišla, kluk to zopakoval a dostal od učitelky vynadáno - největší problém byl, že nevěděl, co dělá špatně. Rozhodla jsem se, že mu pomůžu. Sice jsem byla 'divná' že se s ním kamarádím, ale mně to nevadilo. Později jsem vysvětlila učitelce, že ho ti kluci navádí a on potom 'zlobí'. Paní učitelka to vzala na vědomí a hodně pokárala ty už opravdu zlobivé kluky. Minulý rok k nám do třídy přišel nový (taky) autista. Měl asistentku která s ním dokonce násilně lomcovala! To se mi už vůbec nelíbilo. Proč?? Co jí udělal??? Řekla jsem to mamince a ta se spojila s jeho rodiči. Ti zavolali té asistence ať to nedělá. Ovšem asistentka hned věděla, že jsem jim to řekla 'já'. Hned si na mě zasedla. Ale já byla spokojená. Hlavně že už není zasedlá na toho klučinu, který ani neví, že na něj byla zlá. Naštěstí teď už má asistentku jinou - hodnou. Hodně se mi nelíbí, jak autisti automaticky bývají považováni za 'blbý'. Má sestra má absolutní hudební sluch, spolužák je zase génius na matiku. Od té doby se snažím těmto lidem pomáhat.