KAROLÍNA, 14 letV listopadu jsem zažila moc těžkou situaci. Musela jsem volat na policii s tím, že moje online kamarádka - poznaly jsme se na Whatsappové skupině - chce skočit z 15ti metrové budovy a tím ukončit svůj život. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Nevěděla jsem, kam bych měla zavolat, jak nejlépe zareagovat. Měla jsem strašný strach zavolat. Nebyla jsem si jistá, jestli mi vůbec uvěří. Nakonec jsem se rozhodla zavolat na číslo 158. Měla jsem s policií 12ti minutový hovor. Pán na druhé lince se mě ptal nejdříve na informace o mě a pak o mojí kamarádce. Byla jsem nervózní, jestli se jim vůbec podaří jí dohledat, protože jsem znala pouze číslo Prahy, kde bydlí a ne přesnou adresu. Zjistila jsem, že to nevadí. Pan policista mi řekl, že si ji najdou přes její telefonní číslo. Také jsem musela citovat zprávy, které mi posílala ohledně toho, co si chce udělat a kdy byla naposledy aktivní. Po hovoru s policií jsem se snažila udržet kontakt s kamarádkou, dokud nepřijela policie. Když k ní přijeli, tak se jí ptali na to, jestli to co mi psala, je pravda a jestli to myslela vážně. Jakmile to potvrdila, zavolali ji sanitku a odvezli ji do nemocnice, kde také zůstala. V nemocnici byla měsíc, nasadili ji antidepresiva. Ze začátku jsem se cítila hrozně. Pokaždé, když jídlo bylo špatné, lidi byli zlí, jsem se cítila provinile, že tam je, i když to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Nejhorší bylo, že její rodiče o tom neměli ani tušení. Nevěděli, že kamarádka má takové problémy, neměli spolu úplně dobrý vztah. Což se podle mého názoru změnilo a teď spolu vychází. Dokonce jí táta koupil dvě kočky jako terapeuty. Už to je přes půl roku a kamarádce se daří skvěle. Našla znovu vůli žít a to byl můj největší cíl.