CELÁ ŠKOLAV naší speciální škole si často užíváme různé akce, výlety nebo projektové dny. Vždycky se na ně těšíme, ale zároveň jsme si začali všímat jedné věci – náš spolužák, který je na vozíčku, se s námi ne vždycky všude dostane. Někdy musí zůstat stranou, protože tam vedou schody, nebo je cesta moc složitá. Uvědomili jsme si, že to pro něj musí být těžké, a že podobné problémy asi nezažívá jen on. Proto jsme byli rádi, když nás oslovil zastupitel města Králíky s tím, že by chtěl zmapovat, jak jsou veřejná místa ve městě přístupná pro vozíčkáře. Rozhodli jsme se, že pomůžeme. V projektovém dni jsme se rozdělili do čtyř skupin (čtyři třídy, celkem 24 žáků) a vyrazili do města. Pozorovali jsme různé budovy, chodníky nebo přechody a snažili jsme se dívat na svět očima někoho, kdo se pohybuje na vozíčku, ale i třeba očima maminek s kočárky nebo starších lidí. Často jsme zjistili, že něco, co je pro nás běžné, může být pro jiné velká překážka – třeba vysoký obrubník, schody bez nájezdu nebo úzké dveře, dveře, které nejdou otevřít. Zjistili jsme také, že některá důležitá místa jsou pro vozíčkáře špatně dostupná nebo úplně nedostupná, například místní základní škola, ZUŠ, policejní stanice, městská knihovna, všechna muzea na náměstí, mateřské centrum a spolek seniorů, kadeřnictví, bistro, chráněná dílna, optika, pojišťovna a mnohé obchody. Zjistili jsme také, že vozíčkář v Králíkách si nemůže z bankomatu vybrat peníze (brání mu dveře i schody), nemůže si nechat poslat zásilku do výdejního místa (obrubník, schody, vysoko umístěný displej, nemožnost si zvolit schránku ve spodní řadě). Přemýšleli jsme také nad tím, jak by se situace dala zlepšit. Navrhli jsme řešení, které nic nestojí - viditelně umístit telefonní číslo na dveře budov, obchodů, dále nainstalovat zvonky před vchody, aby si vozíčkář mohl přivolat pomoc. Další návrhy se týkaly vybudování nových nájezdů a jejich označení, aby tam nemohla stát auta. Také aby město při rekonstrukci budov počítalo s vybudováním nájezdů pro vozíčkáře (v dnešních rekonstruovaných městských budovách se tak neděje). Všechno, co jsme objevili, jsme si zapisovali, a nakonec jsme z toho vytvořili prezentaci. Tu jsme potom představili a předali zastupiteli města. Ten byl překvapený, kolik míst je ve městě pro vozíčkáře nepřizpůsobených. Řekl nám, že tuto problematiku přednese na nejbližším zastupitelstvu a že udělá vše pro to, aby došlo k nápravě. Měli jsme dobrý pocit, že jsme mohli přispět něčemu důležitému. Doufáme, že naše práce pomůže zlepšit život lidem, kteří to mají ve městě těžší, a že se díky tomu budou moci dostat na více míst bez problémů. Pro nás to byla velká zkušenost, protože jsme si uvědomili, že i malé změny můžou někomu hodně pomoct.