Jídlo pomáhá - kousek jídla může změnit život

Chtěli bychom vám předložit příběh naší třídy, který by snad mohl mít šanci na nominaci Dětského činu roku. Jsme tým, kterému se podařilo proměnit společnou vášeň a volný čas v naději pro ty, kteří ji momentálně ztrácejí. Jak to začalo? Vše odstartovalo jednoduchou myšlenkou: Může jeden kousek námi upečeného koláče pozměnit něčí život? Jasná odpověď zněla: ano. Rozhodli jsme se uspořádat dobročinný bufet. Naše školní aula se na tři dny zaplnila vůní domova každý z nás přinesl to nejlepší, co doma upekl nebo připravil sám, popř. s rodiči. Nešlo jen o prodej jídla. Byla to chvíle, kdy se zastavil pracovní shon a celý prostor zaplnila sounáležitost. Síla kolektivu v číslech i emocích. Díky neuvěřitelné štědrosti našich studentů, učitelů a hlavně díky nasazení celého týmu se nám podařilo vybrat 10 000 Kč. Tato částka však pro nás neznamenala jen pěticiferné číslo. V kontextu Azylového domu pro matky s dětmi v nouzi, kam většina výtěžku putovala, by tato suma mohla představovat: Bezpečí: Náklady na základní hygienické potřeby a vybavení pro nově příchozí rodiny. Radost: Možnost financovat volnočasové aktivity pro děti, které si prožily traumata, na něž by žádné dítě nemělo ani pomyslet. Nový start: Podporu v krizové situaci, kdy se každá koruna počítá jako krok k důstojnějšímu životu. Proč bychom chtěli nominovat právě tento projekt? Tato akce ukázala, že kolektivní práce není jen o plnění zadaných úkolů. Je o společných hodnotách. Dokázali jsme se semknout, obětovat svůj čas a energii pro lidi, které osobně neznáme, ale jejichž osud nám není lhostejný. Ten den jsme v bufetu neprodávali jen občerstvení. Prodávali jsme solidaritu. A fakt, že jsme společnými silami dokázali vybrat 10 000 Kč, je důkazem, že když táhneme za jeden provaz, dokážeme i z malého bufetu udělat velkou věc. Věříme, že tato iniciativa je příkladem toho, jak má vypadat moderní, empatický a spolupracující tým. A tím rozhodně naše třída je. A co na to říká třídní učitelka? Dovoluji si vám představit třídu, jejíž největší silou je obrovské srdce, empatie a upřímná snaha pomáhat druhým. V dnešní době se s neobyčejným nasazením zapojují do dobrovolnických aktivit a ukazují, že lidskost má mezi mladými lidmi své pevné místo. Nejde přitom o jejich první počin. Za sebou mají například uspořádání Dne dobra pro malého onkologického pacienta Péťu, s jehož příběhem se seznámili ve Focusu Václava Moravce. Připravili den plný radosti – aktivit, soutěží, divadelního představení i mikulášské nadílky. Největší odměnou pro ně však bylo Péťovo poděkování a vědomí, že mu dopřáli chvíle štěstí, kdy mohl alespoň na okamžik zapomenout na své trápení. Každá třída je něčím výjimečná, ale tato je skutečným dárkem pro mne jakožto třídního učitele. Je obdivuhodné, s jakým elánem, nadšením a opravdovostí přistupují ke všemu, co dělají. Tímto bych jim chtěla říct jediné: Milá třído, mám vás všechny moc ráda.