Loni jsme se třídou šli na charitní dům, protože sociální pracovnice nás pozvala na den otevřených dveří. Obešli jsme pár pokojů a moc se mi to zalíbilo, tak jak jsme byli v jídelně, jak jsem se zeptala sociální pracovnice, jestli bych mohla někdy dojít do charitního domu. Dva nebo tří dny a byla jsem na charitě podruhé. Zalíbilo se mi to ještě víc, a tak od té doby chodím na charitní dům. Jak jsem tam byla poprvé, tak paní sociální pracovnice mně přidělila jednu babičku, ale aby to nebylo líto ostatním, tak chodím i za ostatními. Ráda s nimi hraji Člověče nezlob se sebou s nimi si čtu, a nebo ještě s nimi maluji. A jednou jsem došla dopoledne a modlila jsem se s nimi a pak četla. A těším se, jak tam půjdu znovu. VYJÁDŘENÍ KLIENTŮ CHARITNÍHO DOMU NIVNICE Na den otevřených dveří v charitním domě v Nivnici, v říjnu minulého roku, se na nás (personál charitního domu) obrátila jedna holčička ze 4.třídy. Moc se jí návštěva u našich klientů líbila a měla zájem v tom pokračovat. Doma s nimi žije babička, se kterou má hezký vztah, proto jí nedělá potíže se seniory bavit. Sociální pracovnice se domluvila s doprovázející paní učitelkou, která k nám dochází se svým psem, že by mohly 2x přijít spolu a uvidíme, jak bychom jejího zájmu mohli využít. Na třetí návštěvě jsme Elišce přidělili jednu klientku. Za ní mohla docházet povídat si s ní, číst jí, hrát hry, aby si na sebe zvykly. Důležité bylo také domluvit pravidla s Eliščinou maminkou, aby Elišku dobrovolnictví neodvádělo od povinností doma a ve škole. Každou plánovanou návštěvu Eliška domlouvá se sociální pracovnicí, aby klienty s návštěvou seznámila. Postupně začala obcházet i ležící klienty, kterým většinou čte z knížky, kterou jsme jí dali k dispozici. Pak se k nám Eliška přidala na aktivizaci a zjistili jsme, že může s klienty i něco vyrábět. Občas něco vymyslí, přinese si potřebný materiál, vysvětlí jim, co budou dělat a pomáhá jim s výrobou. Eliška k nám sice dochází nepravidelně, ale vždy s nějakým nápadem. Občas si s klienty něco zahraje, něco vyrobí, vymalují, pomodlí se, popovídá si s nimi. Obdivujeme její kuráž i odvahu povídat si s lidmi o spoustu let staršími. Chtěli bychom jí popřát, aby jí její nadšení vydrželo dlouho a třeba ji jednou bude formovat na budoucí povolání. A co o ní říkají klienti? p. František – „Já si jí velice vážím, za tu odvahu. Představil jsem si sám sebe v jejím věku. Byl jsem slušně vychovaný, ale kdybych měl jít sám od sebe někomu pomoct, neměl jsem odvahu. Když už mě někdo zavolal, tak to jsem šel, ale sám od sebe, ….Je vidět, že ji doma vedou k úctě ke starším lidem. Já ju obdivuju.“ p. Anežka – „Myslím si, že je to taková hodná holka, snaživá. Snaží sa nás trochu vyburcovat, abychom nebyli takoví usedlí.“ p. Marie – „Ona má spoustu energie a je na nás někdy moc rychlá.“ p. Anička – „Je šikovná, pomáhá nám. Mám ji ráda, je příjemná, zaklepe, vejde. Aj kamarádky tu jednú měla. Také šikovné cérky.“ p. Libuška – „Je od ní pěkné, že sem za námi přijde.“ p. Liduška – „Je šikovná, snaživá holka.“ VYJÁDŘENÍ TŘÍDNÍ UČITELKY Mgr. Lenky Miškarové Elišku oslovila obětavá dobrovolnická činnost po podzimní návštěvě v místním charitním domě Andělů strážných pro seniory Nivnice při dni otevřených dveří. Tehdy byla plná starostlivého dojetí a hned projevila zájem o „spolupráci“. Nicméně povolení musela nejdřív dostat od maminky. Na první návštěvu u seniorů šla Eliška v doprovodu třídní učitelky, která dobrovolničí už řadu let. Spolu se seznámily se všemi klienty domu a po poradě s vedoucí charitního domu byli Elišce doporučeni klienti, kterým se potom Eliška věnovala během celého roku. Eliška je usměvavá obětavá dívka se silným smyslem pro spravedlnost. Ráda pomáhá všem bez rozdílu. Je vyrovnaná a tvořivá. Pro klienty si vždy vymyslí činnost, kterou zvládají a baví je – od společného malování barvami po předčítání u jejich postelí. Činnosti zvládá sama bez pomoci. Vše si zorganizuje a realizuje. Až bude velká, ráda by byla zdravotní sestrou u místní lékařky, která pečuje o klienty charitního domu. Eliška by jim ráda byla na blízku.