Pomáhat druhým je fajn

Můj spolužák Pavlík Můj spolužák, který se jmenuje Pavlík, nemá vůbec jednoduché dětství jako třeba já. Do naší třídy přišel před dvěma roky, když jsme byli druháci a než jsme se stačili lépe poznat, stal se mu hned po prvním měsíci vážný úraz. Odpoledne si hrál na hřišti a nechal se nalákat do nedalekého panelového domu, kde jej jiná žákyně z naší školy, ale z vedlejší třídy přemluvila, aby vylezl na parapet otevřeného okna, že si tam něco schovala. Pavlík ji bohužel poslechl a hned na to poznal, jak velkou chybu udělal. V mžiku se zřítil na betonovou cestu u domu. Vůbec nechápal, proč mu to ta dívka udělala. Následovala okamžitá pomoc. Jeden kamarád volal záchranku, další běžel sehnat jeho maminku a ostatní se mu snažili dodat trochu odvahy, že vše dobře dopadne. Pavlík skončil v nemocnici, kde musel podstoupit náročnou operaci. Měl totiž zlomenou stehenní kost. Možná si myslíte, že můj příběh je u konce, ale jste na omylu. Teprve tady začíná hlavní důvod mého vyprávění. Poslouchejte. Pavlík se už ten rok do školy nevrátil. Po operaci šel sice domů, kde se pomalu učil chodit o berlích, ale moc mu to nešlo, protože byl zesláblý. Zakopl a bohužel upadl. Následovala opět operace. Naše paní učitelka nechtěla, aby musel opakovat ročník, tak do jeho rodiny docházela a Pavlíka doučovala. Pavlíkovi se noha rychle lepšila a my jsme se těšili, že se brzy vrátí mezi nás. Jenže se tak nestalo. Pavlíka odvezli do jiného města, kde byl umístěný v Klokánku, což je zařízení pro děti. Paní učitelka zjistila, že Pavlíkova maminka, která se sama starala o čtyři děti, přišla o bydlení a neměla prostředky na důležité věci jako je jídlo, oblečení, elektřina a léky. Ve škole jsme si o tom povídali a bylo nám to moc líto. Ptáte se, jak to dopadlo? Dobře to dopadlo. Ve třídě jsme dali hlavy dohromady a začali pátrat po našem spolužákovi. Nakonec jsme zjistili adresu, do Klokánku jsme zavolali, a začali jsme Pavlíkovi psát dopisy. Vánoce ještě pobyl v zařízení, ale pomocí úřadů se po nich mohl i se svými sourozenci vrátit ke své mamince. Já jsem mu se svojí rodinou poslala pod stromeček balíček s novými školními pomůckami a přibalila jsem mu tam malého plyšáka, aby mu nebylo smutno. Když se pak Pavlík před pololetním vysvědčením vrátil do třídy, tak mi za dárky poděkoval. A já jsem měla velkou radost. Z čeho? Přece z jeho radosti. Je fajn pomáhat druhým.