Jmenuji se Radek, je mi 14 let a pocházím z Ostravy . Můj dědeček byl na operaci kyčle, po které následovaly dva měsíce rehabilitace. Pohyb měl velmi omezený, taky nemohl řídit, ani být spolujezdcem, což znamenalo, že se nedostal na svoji milovanou chalupu ve Vlčnově. Jezdili jsme ho navštěvovat do lázní a viděl jsem, jak se stará, co s chalupou bude. Byly letní prázdniny, tak se to rychle naplánovalo a začal jsem jezdit na chalupu s maminkou, co to jen šlo. Udržovali jsme vše, tak jako by tam děda byl. Věděli jsme, že na chalupě mu moc záleží a doslova trpěl, že tam nemá věci pod kontrolou. Nikdy jsem nesekal trávu, nikdy jsem taky třeba neplel záhony, ale chtěl jsem být užitečný. Naučil, jsem se vše, co bylo potřeba. Maminka měla v té době také zdravotní problémy (zánět střev), tak jsem se opravdu snažil jí to co nejvíc ulehčit. Věci, které jsem nikdy předtím nemusel dělat, a hlavně jsem si říkal, že mě to přeci vůbec nebaví, jsem zvládl prý úplně perfektně. Nakonec jsem pomáhal i starému strejdovi, který byl bez našeho dědy úplně ztracený. Došlo i na sekání dřeva a to jsem zvládl bez úrazu :-)Tolik pochvaly, co se mi dostalo ze všech stran, jsem opravdu nečekal. Nevykonal jsem žádný hrdinský čin, záchranu života a podobně, ale doteď, když mi děda volá říká: "Jak se máš ty náš pracante?" Líbí se mi to oslovení a těší mě, že jsem dokázal pomoci a ulehčit trápení mým nejbližším.