Obecné dobro podle mne může vypadat jako obrovská mozaika, která se skládá z obrovského množství malých střípků, a o jednom z nich bych chtěl vyprávět. Jednoho dne jsme já a mamka šli z nákupu. Měli jsme plné ruce tašek a věcí, ale nebyli jsme sami. Před vchodem totiž stála babička, která se marně rozhlížela po nákupním košíku, kde by odložila alespoň na chviličku svoje berle a košík. Nikdo jí nepomohl, a když už se odvážila zeptat někoho kolem, jestli jí košík nedá, tak nad ní každý ohrnul nos. V dáli za auty jsem viděl nákupní košíky, kterých si stará babička nemohla ani všimnout, tak mě napadlo, že bych jí jeden přivezl. Podal jsem mé tašky mamce a běžel pro košík. Cestou jsem si v duchu říkal,ať nepřijdu pozdě. Když jsem dorazil k místu, tak jsem tam strčil dovnitř do košíku dvoukorunu, kterou jsem cestou v kapse našel. Běžel jsem jak o život a hodně mi na tom záleželo, i když to byla taková maličkost. Hned jak jsem ji viděl, přiběhl jsem k ní a podal jí košík, byla tak překvapena, že si zapomněla odložit tašky. Napadlo mě, že jí můžu pomoci i s tímhle. Všechny její věci i berle jsem dal dovnitř, babička se najednou začala usmívat a z celého srdce mi poděkovala. Byl jsem rád, cítil jsem se jako vítěz, i mamka byla pyšná, protože tohle ode mně nečekala. Když uvidíte starší osobu, která si opravdu neví rady, pomozte jí, vy sami nikdy nevíte, kdy se ocitnete v podobné situaci. Nezabralo to ani dvě minuty a babičce jsem zlepšil celý den, nejen jí, ale i mně se zlepšil den a to, protože jsem pomohl staršímu člověku v nouzi.