Jednou jsme s kamarády byli na hřišti a byl tam i náš kamarád Tomáš, kterému bylo 13 let. Vždy se předváděl a tentokrát tomu nebylo jinak. Chtěl udělat salto, které se mu ale nepovedlo a spadl na hlavu. Dokázal vstát a dojít na lavičku, ale nebylo mu úplně nejlépe. Pořád se nás ptal, jak se jmenujeme a nepamatoval si ani, kdy se narodil a jak se vlastně jmenuje on sám. Věděla jsem, že to není legrace a mohlo by to být vážné. Neváhala jsem a zavolala sanitku, i když Tomáš nechtěl! Úraz hlavy totiž není žádná legrace. Když sanitka dorazila, vzali ho dovnitř a řekli nám, že má těžký otřes mozku, že náš kamarád nesmí usnout, protože jinak zapomene úplně všechno. A řekli mi, že jsem udělala rozhodně správnou věc, že jsem na číslo 155 ihned zavolala a Tomáše jen tak nenechala, protože by to mohlo dopadnout i pěkně špatně. Po odjezdu sanitky jsme s kamarády došli ještě k Tomášově baráku, kde bydlel. Vše jsme řekli jeho rodičům. Ti naskočili do auta a jeli za ním. Naštěstí vše dobře dopadlo, po deseti dnech byl náš kamarád Tomáš v pořádku doma.