Bylo to jen na mně

Všichni se těšíme na letní prázdniny. Sluníčko, volno a plno nových zážitků. Já bych ale jeden prázdninový zážitek nejraději z hlavy vymazal. Jeden den skončila mamka v práci dřív a volala mi, ať za ní přijedu do Opavy, že zajedeme nakoupit a pak se pojedeme okoupat. Těšila jsem se, že si užijeme den u vody. Přijel jsem do Opavy, rychle jsme nakoupili a vyrazili domů. Už jsme skoro doma, když auto před námi prudce zabrzdí. Mamka sešlápla brzdu a najednou vidíme, jak auto v protisměru letí do příkopu. Pomalu jsme dojeli k místu nehody. Byla tam tři nabouraná auta. To už jsme s mamkou vystoupili, i ta paní z auta před námi, a šli jsme zjistit, co se stalo. Mezitím už zastavovala další auta. Nejhůře na tom bylo auto v příkopu. Šli jsme směrem k němu. Měl jsem strach, že ten řidič nepřežil, ale najednou se otevřely dveře, a řidič z nich vylézal ven. Došli jsem k němu a mamka se zeptala, jestli je v pořádku a nepotřebuje sanitku. Pán řekl, že ne, že mu nic není. Mamka mi řekla, ať pro jistotu zůstanu s ním, kdyby mu bylo špatně, že jde zjistit, jestli již někdo zavolal hasiče a policii. Pán zmateně pobíhal kolem auta, občas někomu telefonovat a já za ním chodil sem a tam. Když už jsme asi potřetí přišli k jeho rozbitému autu, podíval se na mě a řekl, že mu je špatně. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Řekl jsem mu, ať se posadí, že zavolám pomoc. Chtěl jsem zajít pro mamku, ale on řekl, ať zůstanu s ním. Začal jsem mít strach. Volal jsem na mamku, ať hned přijde, že pánovi je špatně. Jenže ona zrovna s někým telefonovala a neslyšela mě. Přišla za mnou nějaká jiná paní a podala mi mobil, že už vytočila záchranku, ale že nemůže vůbec mluvit, že je v šoku. Úplně se mi rozklepal hlas, měl jsem strach, že udělám něco špatně. Paní operátorka ze záchranky, která byla hrozně hodná, mi dávala otázky a uklidňovala mě, že všechno bude v pořádku, a že záchranáři již jedou, ale naštěstí mezitím za mnou dorazila mamka. Podle instrukcí operátorky jsme pána položili, a udělali mu stín z deky a čekali, než sanitka přijede. Mezitím přijeli dobrovolní hasiči, kteří se o pána postarali. Když dorazila sanitka, paní doktorka pána prohlédla, řekla, že to bude dobré a pochválila nás za to, jak jsem to zvládli. K vodě jsme ten den už nejeli. Ještě dneska, když si na to vzpomenu, tak mi běhá mráz po zádech. Zážitky z prázdnin mám rád, ale tenhle bych už nikdy zažít nechtěl.