Čtení pro seniory

Každý rok se u nás na škole odehrává taková událost. Deváťáci chodí předčítat do školky nebo na první stupeň. Tento rok byla řada na nás. Nešli jsme ale do školky, nebo za prvňáky, ale do seniorcentra poblíž naší školy. Vytvořili jsme tři skupinky po třech žácích s jedním náhradníkem. Každý pátek šla jedna skupinka s doprovodem paní ředitelky. Předčítali jsme povídky Oty Pavla, které určitě senioři znali ještě ze svého dětství. Po škole jsme se připravovali s panem učitelem, aby senioři měli co nejlepší zážitek a rozuměli našemu čtení. Museli jsme si dávat pozor, ať mluvíme nahlas, s odpovídajícím tempem a máme dobrou výslovnost. V onen osudný den jsme byli všichni tak trochu nervózní. Po příchodu nás paní ředitelka opustila a paní ze seniorcentra nás zavedla do menší místnosti, kde už na nás čekali usazení senioři. Uprostřed stál velký stůl, který zabíral pomalu celou místnost. Sedla jsem si na jednu ze židlí, připravených v rohu místnosti. Pracovnice nám přinesla mikrofon a mohli jsme začít. Mezitím co četli ostatní, jsme poslouchala a dávala pozor na chyby, abych se jim mohla vyvarovat. Když na mě přišla řada, hrozně se mi klepaly ruce a špatně se mi četlo. Tak to šlo pořád dokola, dokud jsem nedočetla závěr povídky. Po dočtení nastalo ticho až na pár konverzací mezi posluchači. Paní pracovnice nám poděkovala a poté se ptala na školu a věci ohledně přijímaček. Když už byl čas, vyprovodila nás a my se vydaly nazpět do školy. I přes ty nervy jsem byla ráda, že jsme si to povídání připravili a šli. Pro seniory to bylo vytržení z každodenní rutiny a měli novou mladou společnost. Doufám, že z našeho čtení něco měli a že se jim to líbilo, protože ne u všech šlo poznat, co se jim honí hlavou. Určitě jde i velká pochvala dospělým, kteří tuto sešlost umožnili a zorganizovali. Bylo by hezké, kdyby se i v dalších letech deváťáci vypravili za seniory a něco hezkého jim přečetli.