Svobodová Tereza 14 let – 9. C ZŠ Trutnov 2 ZÁCHRANA LIDSKÉHO ŽIVOTA Cesta do Pekla může mít šťastný konec Jednoho krásného prázdninového dne jsme šli s taťkou na chatu, mamka byla v práci, takže s námi nešla. Ale po práci nám volala, že už končí a jestli chceme, že by pro nás přijela, ale mně to bylo jedno, a tak jsme šli pěšky. Po cestě domů jsem slyšela volání o pomoc a vylekaně jsem se zeptala taťky, zda to volání slyšel taky. Hned jsme se podívali do blízkého dvoumetrového příkopu, kde jsme viděli ležet staršího pána, který byl hlavou dolů zaklíněný pod spadlým stromem. Taťka se ho snažil vytáhnout, ale byl to moc příkrý sráz a klouzalo to. V tu chvíli mě napadlo, že poutíkám k silnici a tam stopnu nějaké auto, aby nám řidiči pomohli pána vytáhnout. Běžela jsem ze všech sil a podařilo se mi stopnout auto, ze kterého vystoupili tři cizinci a já je hned vyděšeně odtáhla k taťkovi. Všichni pomáhali starého pána vytáhnout a já rychle volala sanitku. Vše jsem jim vysvětlila a řekla, kde se nacházíme a jak se jmenuji. Také se mě ptali, jak se jmenuji, kolik je pánovi let a jestli s námi komunikuje. Pána jsem se hned ptala, řekl své jméno, a že je ročník 1936. Když se podařilo stařečka vytáhnout, měl rozbitou hlavu, roztrhané a ušpiněné triko a modřiny i odřeniny. Hlavně byl hrozně bledý, údajně tam ležel bez pomoci přes 2 hodiny. Bylo těžké nás najít, protože jsme byli v odlehlé části města, zvané Peklo, ale záchranáři nás přece jen našli. Když záchranáři pána naložili, poděkovali nám za pomoc a mně za to, že jsem dokázala celou situaci řešit v klidu, to ale nevěděli, že uvnitř jsem byla celá vyklepaná. Prý jsme mu tím zachránili život. Teď si vlastně říkám, co kdybychom jeli domů s mamkou? O pánovi bychom vůbec nevěděli, naštěstí vše dopadlo dobře. TAKŽE I CESTA DO PEKLA MŮŽE MÍT ŠŤASTNÝ KONEC.