Radost před Vánoci

Sebastian Pecka Základní škola Benešova Třebíč Paní učitelka Helena Venhodová Ježíškova vnoučata Chtěl bych Vám napsat můj příběh jak jsem vyrobil vlastnoručně vánoční přání do domova seniorů v Myslibořicích. Byl začátek listopadu a mamka mi řekla ,že se zapojíme a staneme se Ježíškovo vnoučatem. Vůbec jsem nevěděl co to je. Přes internet jsem si o tom přečetl a společně jsme vybrali jednoho pána našeho náhradního „dědečka“ kterému jsme splnili sen. Chtěl sadu na holení. Jenže jsem přemýšlel jak budou ostatní babičky a dědečci smutní když nic nedostanou. Tak jsem dostal nápad vyrobit Vánoční přání a každému z domova seniorů ho dát. Mamka mi zjistila kolik bych jich bylo potřeba. Měl jsem vyrobit asi 140 Vánočních přání. Jenže jsem to nestihl :( a vyrobil jich asi 80. Bylo mi to strašně líto že ne všichni je dostanou ,ale paní z DS říkala když ji maminka volala ,že nemám být smutný že jsem moc šikovný a tolik přáníček vyrobil. Říkala ,že to mezi babičky a dědečky rozdělí a na každém pokoji přáníčko bude. Tak jsem byl rád. Jenže jsem je nemohl osobně jít předat, byl totiž v té době Covid a byl zákaz návštěv. Maminku tam pustili na chvilinku aby našemu nahradnimu dědečkovi dáreček předala a odeme přáníčka. Na Vánoce by neměl být nikdo sam. I letos přemýšlím, že zase něco vyrobím a stanu se Ježíškovo vnoučatem. Je to krásný a já byl rád, že se přáníčka líbila a vykouzlila úsměv :-)