Když se začala válka, k nám do třídy přišli dva Ukrajinci, Kateryna a Danylo, a já jako Ukrajinka, která docela dobře již umí česky, jim pomáhám. Jakmile oni se mě něco zeptají, mám pro ně pomoc. Docela dlouhou dobu hodně Ukrajinců bydlelo v ubytovně naší školy, skoro nikdo neuměl nic říct, proto jsem docela často k nim chodila i s panem ředitelem a překládala jsem, co bylo potřeba. Mrzí mě jen, že spolužáci z Ukrajiny nedávají vždy v hodinách pozor, ale já stejně snažím jim pomoct. O hodině překládám, v tělocviku vysvětluju, co mají dělat, vodím je na hodiny do učeben. Často taky pomáhám některým učitelům, protože oni nerozumějí rusky nebo ukrajinsky. Na konci 8. třídy mi na konci roku dala paní učitelka papír (pochvalu třídního učitele – pozn. uč. Čj), kde děkovala za pomoc, moc byla ráda. Podle mě, je důležité pomoct teď – naučit se jazyk je osnova (základ – pozn. uč. Čj), když budou znát jazyk, dokážou se učit a pak i pracovat. Jestli jim teď pomůžu, pak oni budou spokojeně v České republice žít, a to chci.