Před koncem školního roku jsem jel ze školy autobusem. V autobusu už seděla starší paní, která jela pravděpodobně z nákupu. Usoudil jsem to podle toho, že měla úplně plnou kolečkovou tašku (taková ta taška s kolečky, se kterou chodí na nákup starší lidé, aby nemuseli nákup nosit v ruce). Paní vystupovala o několik zastávek dříve než já, nikdo jiný na této zastávce nevystupoval a pan řidič byl nervózní. Pomalu by ani paní nenechal vystoupit a už by jel, paní s taškou ze schodů ale docela bojovala. I když jsem seděl na zadní sedačce, vstal jsem a šel jsem paní tašku z autobusu vyndat a pomohl jí sejít schody. Paní byla moc ráda, poděkovala mi a řekla, že jsem moc hodný, protože už se nestává často, aby děti byly ochotné starším pomáhat. Nejraději bych řekl řidiči, proč je na lidi tak nepříjemný, že jim musí nechat trochu času, aby vystoupili. Raději jsem mlčel, stejně by mě odbyl, a měl jsem dobrý pocit, že jsem udělal dobrý skutek. Pro mě to nic nebylo, ale paní jsem tím hodně pomohl. Myslím, že by mělo být samozřejmostí, aby se druhým pomáhalo, když to potřebují.