Každý může pomoci

Příroda tady byla vždycky od počátku věků. Vytvořila vše živé i neživé. A na přírodě závisí také náš život. Já nejsem členem žádné ochranářské organizace, ale k přírodě mám kladný vztah. Neměl jsem ještě tu možnost přímo pomáhat při nějaké ekologické katastrofě, ale myslím si, že přírodě můžeme pomáhat i jiným běžným způsobem. Protože některé problémy si vytváříme sami. Znečišťujeme prostředí, ve kterém žijeme, a to i tím, že nešetříme přírodními zdroji, kterých je málo. Kácíme lesy, ničíme živočichy, vypouštíme do vod škodlivé látky. Někteří lidé si to ani neuvědomují a jiní se ani nesnaží proti tomu něco dělat, ale takových je snad málo. Jak se chováme k přírodě my, tak nám to ona zase vrací přírodními katastrofami, kterým nemůžeme zabránit. Často si tedy pokládám otázku, co všechno můžeme udělat proto, abychom přírodě pomohli? Určitě by každý z nás chtěl za svou snahou vidět nějaký výsledek. Ale zvláště ty pozitivní výsledky jsou vidět až za velmi dlouhou dobu. Já velmi rád chodím na ryby a celkově mám vodu rád. Vždyť právě z vody vznikly první živé organismy, je to důležitý zdroj energie a života a bez vody člověk nepřežije. Proto když jsem na rybách, vnímám přírodu trochu jinak. Snažím se, aby bylo vždy mé místo čisté a uklizené. Pomáhám také s úklidem kolem vody a hrází. Společně s rybáři také vysazujeme mladé ryby. A podobně můžou pomáhat přírodě i ostatní, kteří jsou v jiných organizacích. Začít ale může každý sám u sebe doma. Už jen tím, že třeba omezí pití vody z PET lahví, protože právě plasty ohrožují vodu nejvíce. Když půjde na nákup, vezme si s sebou vlastní tašku. Kupříkladu já doma třídím odpad a snažím se šetřit elektrickou energií a vodou. Neplýtváme potravinami, a pokud nám něco zbyde, tak se snažím jídlo dát někomu, kdo má třeba slepice, psa nebo jiné domácí zvíře, které zbytky zpracuje. Když jdu do přírody, nenechávám za sebou spousty ubrousků a kapesníků. Také se každoročně zapojuji jako dobrovolník do projektu „Ukliďme Česko", kdy společně odnášíme odpadky z krajiny a pomáhám místním myslivcům při úklidu pod dráty. Účastnil jsem se i výsadby stromů podél cest. S dopravními prostředky už je to trochu horší. Kde mohu, tak využívám MHD nebo kolo. Nejvíce se však snažím chodit pěšky. Bohužel, někdy i já a má rodina potřebujeme cestovat autem, ale pořád je to v rozumné míře. Měli bychom si uvědomovat následky, které naše chování vůči přírodě způsobuje. Aby nebyl oceán plný plastů, aby po celé zemi neřádilo sucho a neubývalo vody, tak nesmíme rezignovat tím, že tuto pomoc přírodě, o které píši, považujeme za zanedbatelnou. Právě naopak. Pokud nebudeme všichni spolupracovat a nenaučíme se chránit přírodu, bude pro pár jednotlivců velmi obtížné něco změnit. Může se pak stát, že po nás pro příští generace nic nezůstane. Tolik bych si přál, abychom nebyli vůči přírodě lhostejní.