Maličká maličkost

Jmenuji se Soňa Vojkovská a chtěla bych Vám přiblížit příběh, který se stal před několika lety. Píšu o tomto příběhu teprve teď, protože mi dost dlouho trvalo, než jsem si uvědomila, jak hezká maličkost to byla. Bylo mi jedenáct let. V těchto letech jsem potkala sestru jednoho z bratrových přátel. Byla sice mladší o pár let, ale velmi jsme si rozuměly. Trávily jsme spolu čas a více se poznávaly. Nikdy jsem moc přátel neměla a tato dívčí přítomnost mi velmi prospívala. Každý si občas potřebuje s někým popovídat o tom, co rodičům říct nemůže… A zpátky k příběhu! Byl krásný večer a já jsem mohla u své nové kamarádky přespat. Každý večer před spaním jsem si musela do nohou píchat růstové hormony. Endokrinologické problémy jsou u dětí časté kvůli genetickému předávání a já jsem byla jedna z těchto dětí. Moje kamarádka se na to vyptávala a její maminku to také začalo zajímat. Jako matka věděla, že i její dcerka je na svůj věk velmi maličká a nechala si ode mě poradit. Moc mě potěšilo, že si dospělá žena vzala moje rady k srdci. Rady malého dítěte. Po nějaké době jsem se dozvěděla, že i ta dívka chodí na endokrinologii a užívá stejné růstové hormony jako já. Byla jsem za ní ráda. I taková menší pomoc dokáže dívce změnit život. Díky lékům poroste více než bez nich a konečně se nemusí cítit v kolektivu maličká. Často ji potkávám na chodbách školy a ráda pozoruji, jak roste. Sama jsem si z tohoto příběhu vzala ponaučení. Rodiče měli vždycky pravdu - je lepší poslouchat rady zkušenějších. Zkušenosti v životě jsou velmi důležité a dokážou pomoci v různých situacích. Nemusí to být nějaká veliká pomoc. Důležité je, že to druhého člověka potěší.