Dobrý pocit

Byl pátek, 25. 9. minulého roku, a s kamarádkou Míšou jsme se rozhodly udělat radost pejskům z útulku. Den před tím jsme s mou maminkou nakoupily velký pytel psích granulí a dovezly je na sídliště, kde bydlela Míša. Tam jsme je předaly a odjely domů. Také jsme ušily psí pelíšek ze svetru, který už nikdo nenosil a ležel ve skříni jen tak. Zašily jsme otvor na hlavu pevnou nití. Dále jsme jej naplnily výplní ze starých plyšáků. Byla to sranda je párat. Zašily jsme rukávy, otvor na tělo a bylo hotovo. Druhý den jsem netrpělivě čekala na zvonění školního zvonku ke konci vyučování. Hned poté, co jsme si všichni zašli na oběd, jsem odjela domů, protože Míša s její mamkou jely nakupovat pamlsky a konzervy. Naneštěstí mi Míša zavolala, že ten psí útulek, který jsme si vybraly, by přijal dary jen přes plot a pejsky bychom ani nezahlédly. V obchodě nám však milá paní prodavačka poradila útulek, který zná a je kousek za Ostravou. Hned mi proto Míša volala, že náš plán nekončí. Zanedlouho pro mě přijely a s radostí jsme vyjely za pejsky. V kufru auta jsme vezly ušitý pelíšek, pytel granulí, pamlsky a konzervy a přihodily jsme i nějaké staré plyšáky jako hračky. Když jsme tak jely, všímala jsem si okolí, které se jen míhalo před očima. Za námi se vzdalovaly vodárenské věže a kolem nás byly stromy s krásným listím, které však brzy opadne. Nebylo zrovna příznivé počasí - chladno a déšť by člověku na radosti zrovna nepřidaly - ale my jsme si to užívaly, jelikož jsme jely udělat radost někomu, kdo si ji zaslouží. Na místo jsme dojely za chvilinku a už před námi byl malý, ale krásný domeček, ve kterém bydleli dva milí lidé, kteří pomohli všem těmto pejskům. A neměli jen pejsky, ale i velké miniprase a kohoutky. Bylo to super. Viděly jsme, jak jsou šťastní jak pejsci, tak chovatelé. Dozvěděly jsme se, že to jídlo, co jsme dovezly, mají jen na jeden až dva dny, což je neuvěřitelné. Ale radost to udělalo a to je nejdůležitější. Pak nás provedli po jejich skromném, ale krásném útulku. Viděly jsme i altánek, který sloužil jako spací a odpočinkové místo. Pejsci však moc klidní nebyli, takže to byla spíš herna. Jen vzadu ležela velká fena, která byla nemocná a už jen odpočívala. Ale pak tu byla i Sisi, kterou si Míša nejvíce oblíbila a Sisi zase ji. Pak už byl čas na odjezd. Rozloučily jsme se a jely. Moc jsem si to užila a měla dobrý pocit, že jsem někomu tu radost udělala. Když jsem už usínala, byla jsem ráda za paní prodavačku, bez které by nic nikomu radost neudělalo.