Tiché vrnění a tiché zamňoukávání, žhavé čumáčky a dvě klubíčka, jedno celé černé a druhé černobílé. Ptáte se jaká klubíčka? Odpovím vám, dvě klubíčka plná blech a obrovského hladu. Ležely v mokré trávě pod stromem, choulily se k sobě a mňoukaly hlady. Co teď? Co budu dělat? Co a kam s nimi? A vůbec… V jejich kožíšku probíhaly bleší závody, bylo mi jich líto, nemají mámu, teplo a mají hlad. Dvě koťátka se pídily po jídle a máma kočka nikde. Odhodlala jsem se s kamarádkou a rozhodly jsme je prostě zachránit. Koťata se musela okoupat a odblešit. Šlo to velmi špatně, blechy se téměř nedaly porazit a držely se koťatům stále v kožíšku. Když byla obě koťata po dlouhé koupeli a už se sušila, šly jsme jim nachystat ,,papání“. Měly Tatru mléko s vodou, a když se spokojeně najedly, usnuly. Ne ta ale my. Pro nás to „velké“ dobrodružství teprve začínalo. Pro jejich další spokojený život jsme se snažily jim najít novou rodinu, a tak jsme umístily fotografie koťat na Instagram a jiné sociální sítě. Ozvala se nám kamarádka, že si obě koťátka vezme. Vše tedy dobře dopadlo. Sice mi po nich je smutno, zažily jsme spolu zlé, ale i hezké chvíle plné radosti a mňoukání, ale alespoň vím, že koťátka budou v dobrých rukou jednoho hodného člověka.