Loni v létě jsme se s taťkou účastnili brigády na Rychlebských stezkách. Rychlebské stezky jsou unikátní projekt i v evropském měřítku. Hlavní postavou je bývalý lesník a biker Pavel Horník, který dostal myšlenku jak využít desítky let staré kamenné lovecké chodníky jako stezky určené pro jízdu na horských kolech. K Rychlebským stezkám neodmyslitelně patří i skupina lidí složená jak ze zakladatelů tak ze skalních příznivců. Dlouholetou tradicí jsou dobrovolné brigády, které se zpravidla konají každý první víkend v měsíci v rámci sezóny. Smyslem brigády je zapojit i širší veřejnost do budování stezek a tím dát možnost vytvořit vlastníma rukama kousek stezky a také poznat při práci lidi s podobnými zájmy. Rychlebské stezky napomohly za ta léta trvání k rozvoji vesnic v okolí v rámci poskytování služeb turistům. Celý projekt zlepšil informovanost o celé oblasti Rychlebských hor a tím pomohl přitáhnout i běžné turisty a cykloturisty. Je to totiž oblast celkem nedotčené přírody, opuštěných kamenných lomů, skalních útvarů a mechem prorostlých lesů. Ráno jsem tedy já s mladší sestrou čekala na vývoz na kopec auty, které vezli na vozících nářadí. Taťka a zbytek brigádníků jeli na určené místo na kolech, jak je zvykem. Po 20 minutách jízdy po kamenné lesní cestě jsme začali vykládat nářadí z vozíků a přenášet je do prudkého kopce, protože budovaný úsek stezky byl 200 metrů od nás. Já jsem nesla speciální kopačko-sekeru (na násadě dlouhé asi 140cm je umístěn krompáč, který má z druhé strany sekeru). Moje sestra nesla pilu na řezání dřeva. Po příchodu na místo nastala samotná práce. Pavel Horník ukazoval, kudy má stezka vést, a jelikož je kopec tvořen balvany, nastalo velké kopání, odsekávání kořenů a přemisťování kamenů různých velikostí. Od těch co se dali sevřít v dlani, až po ty se kterými pohnulo jen více chlapů najednou. Byla to veliká dřina. Za pár minut byli všichni zpocení, zaprášení a občas i podření. Ale společný duch byl veselý a všichni pracovali naplno. Jako bonus byl přítomen i profi kameraman. A z této brigády existuje i oficiální video na stránkách rychlebských stezek. Po pár hodinách práce, kdy už tempo začínalo uvadat, nastalo velké přemísťování nářadí zpátky k autům. Lidé se pomalu rozjeli buď dolů na základnu nebo ještě někam na traily. Stezka, na které jsme pracovali, je dnes již v provozu, patří k těm těžším a jmenuje se Velbloud. Rychlebské stezky nejsou žádný bikepark, kde vás vyveze lanovka. Nahoru na kopec se musíte dostat sami a stezky samotné jsou citlivě a nenásilně zasazeny do lesa. Určitě byste tam měli někdy zajet také, například na kolo, zaplavat si v lomu, na hřiby, nebo třeba na brigádu.