Schody do 4. patra

Každý pátek chodím za prababičkou do Opavy vytírat schody. Prababička žije v zděné zástavbě v nejvyšším patře, takže vždy ze spodu u dveří zazvoním, na hlásím tak svůj příchod a než se vydrápu po schodech až nahoru, tak babička nachystá kýbl s vodou a hadrou a já se vrhnu na důkladné vytírání schodů. Jednou se stalo, když jsem byl s prací hotový, že jsem šel vrátit kbelík i s hadrou a zahlédl jsem babičku schoulenou ležící a třesoucí se na gauči, okamžitě jsem k ní přišel a zeptal se jí ¬„Babi, co se děje?“ Prababička odpověděla chraptivým a slabým hlasem, že se jí špatně dýchá. Ihned jsem popadl svůj mobilní telefon a zavolal jsem taťkovi, ať přijede, naštěstí v ten den nebyl zrovna v práci. Než taťka přijel, pomohl jsme babičce sejít schody a následovně jsme ji odvezli do nemocnice, kde jsme zjistili, že má slabé srdce a vodu na plicích. Prababička proležela v nemocnici celé dva následující měsíce. Každý týden jsem ji navštěvoval a přinesl jí i její oblíbené dobrůtky. Teď je prababička už doma a já za ní chodím pořád, hlavně s nákupem, protože není již schopná slézt ty 4. patra a zajít do obchodu.