Sestry Adélka a Kristýnka V malém městě na Vysočině žije devítiletá Adélka. Vždycky, když maminka odchází na noční službu do nemocnice, domlouvá se se svou sestrou Kristýnkou, že přespí na „velké posteli“ v ložnici, aby se Adélka nebála. Kristýně je sice už sedmnáct pryč, ale od malička se léčí s cukrovkou. V pátek, 8.6., letošního roku, kdy měla maminka opět noční službu, děvčata zůstala doma sama. V noci se Adélka probudila, protože se venku hnala bouřka. Ve strachu z blesků a hromů, se snažila vedle spící Kristýnku probudit. Nejprve na sestru mluvila, a když nereagovala, začala s ní třást. Ani tentokrát se Kristy neprobrala. Adélka si uvědomila, že není všechno v pořádku. Rychle se rozhodovala, co udělat. Má zavolat rychlou lékařskou pomoc nebo raději babičku? Protože už jednou podobnou situaci zažila, rozhodla se pro pomoc dospělého. Telefonem přivolala babičku, která naštěstí bydli blízko. Ta okamžitě po příchodu zavolala sanitku, protože bylo jasné, že Kristy klesla hladina cukru a upadla do bezvědomí. Po příjezdu záchranky Kristýnku dlouhou dobu oživovali. I tady byla Adélka nepostradatelná. Přesně záchranářům popsala, co Kristýna večeřela, kolik si píchla inzulínu. Bylo obdivuhodné, že ještě před příchodem babičky nachystala med a sirup, kdyby byl sestře potřeba podat. Záchranářka Adélku za všechno moc pochválila a řekla jí, že zachránila sestře život. Pokud by se totiž nezachovala Adélka takto duchapřítomně, už by se Kristýnka nemusela ráno probudit. Když se záchranářům podařilo Kristýnu probrat, rychle ujížděli do nemocnice, kde už čekala maminka. Tady se lékařům podařilo srovnat hladinu cukru a Kristýna se mohla brzy vrátit domů.