Začátkem dubna 2018 jsme měli na gymplu dělenou angličtinu. Po skončení hodiny jsme měli mít dějepis. Moc se mi nechtělo,a proto jsem ani nespěchal. Když jsem přišel do prvního poschodí,čekal tam na mě kamarád. Byl celý bledý a řekl mi,že naše spolužačka Anička, která má cukrovku, stejně jako já,zkolabovala. Rychle jsem seběhl schody a přiběhl do třídy. Spolužačka zde však nebyla. Po chvíli přišel nějaký starší kluk, který si vzal její tašku a někam s ní odešel. Zůstal jsem ve třídě a přemítal, co se asi stalo. Po 2 minutách se ten kluk znovu vrátil a ptal se,kde má inzulinová pera. Odpověděl jsem mu,že jsou v její tašce. Byl jsem z toho celý nervozní, protože podání inzulinu v této situaci by pro ni znamenalo jistou smrt. Poté pro mě přišel tělocvikář a řekl mi,že spolužačka je v jeho v kabinetě,a že potřebují moji pomoc. Na nic jsem nečekal a běžel jsem do jeho kabinetu. Po příchodu do kabinetu jsem uviděl spolužačku ležet na malém gauči. U ní seděla paní učitelka angličtiny. Nejprve jsem zkontroloval,zda dýchá a poté jsem jí změřil glykémii. Měla nezměřitelně nízkou hladinu cukru v krvi a nekomunikovala.Prohledal jsem spolužačce tašku a našel glukagon(jednorázová infuze, která se vpichuje do stehen a vyplavuje z jater cukr). Tělocvikář již kontaktoval zdravotní záchranou službu. Po domluvě s operátorkou jsme usoudili, že je nutné glukagon použít. Jelikož jsem byl na diabetickém táboře, kde nás učili glukagon používat a poskytovat první pomoc,věděl jsem si rady. Tělocvikáři byli zaskočeni náhlostí a vývojem celé situace, a tak mě poprosili o pomoc. Opatrně jsem oddělal kryt jehly a kapalinu uvnitř jsem vstříkl do nádobky s bílým práškem a pořádně protřepal. Poté jsem vrátil kapalinu zpátky do injekční stříkačky a aplikoval do stehna spolužačce. Anička byla zcela mimo sebe, ale věděl jsem, že tohle ji probere k životu. Poprosil jsem paní učitelku o coca-colu pro spolužačku, až se z bezvědomí probere, abychom pro ni měli další rychlé sacharidy. Za patnáct minut dorazila záchranná služba. Lékař usoudil, že je spolužačka stále ještě v kómatu. Po 3 minutách se probrala, ale pro jistotu jí odvezli do FNHK na pozorování. Po vyučování jsem vše vyprávěl spolužákům a byl rád, že to dobře dopadlo. Druhý den na začátku matematiky přišla k nám do třídy paní ředitelka a moje třídní učitelka. Předali mi pochvalu ředitele školy a čokoládu. Velice mi děkovali. Po hodině za mnou do třídy přišla poděkovat i paní učitelka angličtiny. Dopis Aniččiny maminky s poděkováním za záchranu života její dcery mi znovu připomenul, jak může být cukrovka nebezpečná. Jsem velice rád, že jsem mohl Aničce pomoci v ohrožení života a zachránit jí život. Navíc je můj příběh i ponaučením pro ostatní, co dělat při těžké hypoglykémii.