Prázdniny na chatě

Jmenuji se David a rád bych napsal něco o tom, co si myslím, že bylo někomu užitečné. Možná se vám bude zdát, že je to jen obyčejný pobyt na chatě, ale pro mne a mou babičku to má své kouzlo. Jako většinou o prázdninách jsem byl se svým bratrem, babičkou a dědečkem na chatě. Jezdíme do Raškovic, kde je to moc hezké a mám tam již svá zamilovaná místa. Vždy s bráchou běháme po poli, jezdíme na kole, chodíme k potůčku, hrajeme si v lese, lezeme po stromech a děláme přemety na klepáči. Je toho zkrátka hodně, co děláme rádi. Když nám nepřeje počasí, tak vylezeme na půdu a tam máme své království. Tento rok to bylo ovšem jiné. Dědeček je po operaci kýly a babička má nemocná záda. Jedinou podmínkou pro náš pobyt na chatě proto byl slib, že budeme ve všem babičce a dědovi pomáhat a budeme se s bráchou starat my o ně, ne oni o nás. A jak jsme slíbili, tak se stalo. Ráno jsme uvařili kafíčko, nachystali chleba se sýrem, nakrájeli rajčata a podobně. Po snídani jsme myli nádobí, potom jsme zašli do obchodu pro nějaké nutné věci, nebo jsme šli k sousedům pro vajíčka, prostě co bylo třeba. Oběd měla babička uvařený už z domu a také mamka nám nabalila obědy zavařené ve sklenkách. Oběd nám ohřála babička, my jsme potom umyli nádobí. Odpoledne se většinou pracovalo na zahradě, plely se záhony, okopávalo se, sadily se túje, štípalo se dříví. Babička nám k tomu udělala vždy svačinu a děda nás fotil, aby nám to mamka s taťkou věřili, kolik jsme toho udělali. I přesto, že jsme tento rok strávili na chatě skoro všechen čas prací, bylo to pro nás s bráchou zase o něco zajímavější, a i když to pro ostatní zní asi celkem obyčejně, měl jsem z toho fakt dobrý pocit. Hlavně proto, že jsme hodně pomohli babičce a dědovi a pro ně to nebyl jen tak obyčejný čas s vnuky, zjistili, že jsme šikovní kluci a to nás oba s bráchou hřeje u srdce. Není nutné rovnou někomu zachránit život, stačí ta správná pomoc na správném místě a je na světě něco moc hezkého.