Příběhy

Vždycky, když jdu k babičce, tak její maminka, má prababička, už na mě čeká. Pomáhám jí vstát, protože je moc nemocná. Taky s ní hraji karty a vždycky se hodně nasmějeme. Staří lidé vždycky potřebují pomoct, například si s nimi hodně povídám, protože to dospělí moc nedělají. Musí se jim o všem kolem povídat, protože oni už toho pěkného asi moc nezažijí. Jsou jen doma, protože jim už nohy neslouží, a tak nemají žádné zážitky. Má prababička toho ale už zažila hodně, a tak mě tím, co vypráví, vlastně hodně naučí. Vážím si starých lidí, bez nich byl náš život prázdný.