Jako malý jsem rád jezdíval na prázdniny k babičce a dědovi. Dříve jsem bydlel v Opavě, takže občas vypadnout z města a zkusit si žít úplně mimo civilizaci, kde není nic jiného než pole a traktory, nebylo na škodu. Nastálo bych tam ale bydlet nechtěl, kam se člověk ohlédl, všude bylo co dělat. Jak ale děda stárnul, bylo vidět, že to prostě víc nestíhá. Třeba dobytek přestal chovat úplně… Prostě i tak má spousta práce zůstala (paradoxně možná i víc) – třeba jen posekat trávu na zahradě (a co teď s ní), ovoce a brambory se samy nesklidí... Jako rodina jsme se dědovi dlouho snažili pomoct. Před půl rokem se situace zhoršila. Děda přestal řídit auto a nejbližší hypermarket má přes 30km daleko. Jezdit k nim 60km, pak jej vzít do Kauflandu a zpátky, pak mu pomoct na zahradě a pak zase jet zpátky tu štreku domů, to není věc na pár hodin a pár krát do měsíce mi to vezme půlku víkendu. Ale dělám to rád, protože to co pro nás děda udělal, mu do konce jeho života splatit nestihneme.