Chtěla bych vám vyprávět příbeh, který se stal před dvěma lety. Byli jsme na rozlučce s pátou třídou, protože tři třídy rozdělovali do dvou. Byli jsme skvělá parta s ještě lepším učitelem, ale zpátky k příběhu-začalo se smrákat a děti se pomalu začali vytrácet. A pak se to stalo, bylo nás tam asi pět a hráli jsme přehazku a najednou písk! a mi jsme se všichni zastavili, bylo to slabé ale vysoké zapískání a tak jsme začali hledat původ zvláštního zvuku. A najednou jsme si všimli malého netopýra v kalužičce krve ležícího na hřišti.Všem nám bylo jasné, že do rána nepřežije bez naší pomoci, kvůli velkému výskytu koček. a já si vzpomněla na exkurzi a na číslo které jsme dostali na záchranou stanici. Rychle jsme tam zavolali a do patnácti minut tam byli. Na netopýra jsme nesahali za což jsme dostali pochvalu. Nakonec si ho odvezli se zraněným křídlem. Nakonec jsme se nedozvěděli výsledek, ale dlouho po tom jsme si o tom ještě vyprávěli. Všichni co tam byli měli dobrý pocit, že pomohli se záchranou života i když ne lidského.