Letošní prázdniny jsem s babi a dědou vyrazil do Jinolic za rybařením. Přijeli jsme na místo a tři dny, co jsme tam měli být, hlásili velká vedra. Hned první den jsem vzal vybavení na ryby a šel jsem chytat. Byli jsme tam s mamkou dva roky nazpátek, chytil jsem tenkrát čtyři kapry a voda tam byla krásně čistá, bez jediné rostliny. Přišel jsem k vodě a zděsil jsem se. Všude byla vodní tráva. Koukal jsem, kam bych mohl nahodit, a asi v sedmdesáti pěti metrech jsem uviděl pruh, okolo pěti metrů, kde nebyla žádná tráva. Šlo odtamtud hodně bublin, což značilo aktivitu kaprů. Řekl jsem si: „To je ono!“ Prakem jsem na to místo nastřílel asi čtyři hrsti jahodového boilies, navázal si návazce a nahodil. Teď už nezbývalo nic než čekat. První den jsem chytil asi tři cejny na druhý prut, kde jsem měl krmítko a červy, jinak nic. Následující den jsem vstal okolo sedmé hodiny ráno a šel jsem opět k vodě. Znovu jsem nahodil, nastřelil hrst boilies k montáži a zase jsem čekal. Bylo kolem půl jedné odpoledne a šel jsem přehodit druhý prut s krmítkem. Stahuji druhý prut a vtom neskutečná jízda na druhý prut s boilies. Zvednu prut, dotáhnu brzdu a cítím, že to bude jeden z větších kaprů revíru. Byl kousek od břehu, ale najednou to obrátil a zajel do všudypřítomné vodní trávy. Bez váhání jsem vzal podběrák na hlavu, nůž do pusy a vyrazil do vody. V místě, kam zajel, byla tráva a voda po hrudník, začal jsem ji vytrhávat a vyřezávat, abych z ní kapra dostal. Po chvilce naštěstí vyjel sám a podařilo se mi ho podebrat. Jen tak tak se vešel do podběráku a se vší opatrností jsem ho dostal až na podložku na břehu. Byl jsem neskutečně šťastný, že se mi podařilo vytáhnout kapra, měl přes 60 cm. Rybáře vedle jsem poprosil, jestli by mi ho pohlídal, abych mohl doběhnout pro babičku s dědou. Sprintem jsem běžel přes celý kemp na pláž, kde leželi. Děda se celou cestu ke kaprovi těšil, jaká bude hostina. Nevěřil, že se mi povedlo vytáhnout takového kapra, který měl přesně 65 centimetrů a pět a půl kila. Děda už připravoval vezírek, abychom si ho mohli nechat, ale já v žádném případě nechtěl dopustit, aby takhle krásnou, zdravou a velkou rybu zabil. Udělal jsem pár fotek a pustil ho. Nejkrásnější zážitek za ty tři dny byl, když kapr vklouzl z podložky do vody, pomalu zamával ocasní ploutví a zmizel v hloubce. Měl jsem dobrý pocit, že jsem rybu pustil, a doufám, že ji v budoucnu chytím v ještě větší velikosti a váze.