Pomoc káněti

Můj příběh se odehrál, když mi bylo asi tak 7 let. V té době mě trápilo astma, a proto jsem často chodila na procházky do lesa. Byl tam čistý vzduch a dobře se mi tam dýchalo. Tenkrát jsem vyrazila na procházku s dědou. Jako vždy jsme procházeli známými cestičkami a povídali si. Už jsme se vraceli zpět k silnici, když tu jsme si povšimli, že něco leží bezmocně v příkopu poblíž silnice. Trochu se to hýbalo. Šli jsme blíž a děda poznal, že je to mládě káněte lesního. Bylo nám zvířete líto, ale sami jsme nevěděli, jak mu pomoci, co dělat. Navrhla jsem dědovi, aby zavolal záchrannou stanici. Děda se spojil s tátou, táta našel tel. číslo a nadiktoval nám ho. Sláva, věci se konečně pohnuly. Na záchranné stanici nám řekli instrukce, podle kterých jsme postupovali a čekali, až si pro káně přijedou. Věřím, že se o něj dobře postarali a díky nám žije káně dál. Představuji si, že se vrátilo opět do volné přírody a dnes možná má už svoji rodinu.