Myslí to všichni vážně?

Mám ráda zvířata. Tuto větu slyšíme často, ale myslí to všichni vážně? Hodně dětí by chtělo mít doma zvěřinec. Psy, kočky, papoušky, morčata, křečky. K těmto dětem se řadím i já. Chtěla bych mít doma hodně zvířat, ale maminka to nedovolí. Máme psa Montyho, je to náš miláček. Jiná zvířata mít nemůžeme. Taťka by zvířata dovolil, ale maminka nechce. A mě to mrzí. I když teď máme křečka Piškota. Ale jak jsme přišli k našemu prvnímu křečkovi? Jednoho dne jsme šly s mojí sestrou na návštěvu ke kamarádce Petře, která měla narozeniny. V pokojíčku měla křečka. O křečka se vůbec nestarala. Už ji přestal bavit. Všimly jsme si, že je strašně pohublý a má v břiše vykousanou díru, protože mu Petra nedávala jídlo. Zeptaly jsme se jí, proč se o křečka nestará a nedává mu najíst. Odpověděla nám, že už ji křeček omrzel. Nedovedly jsme to pochopit a bylo nám ho strašně líto. Chtělo se mi brečet, když jsem viděla, jak je zubožený. Kamarádka si všimla, jak jsme z toho se sestrou nešťastné, že se ani nebavíme a nemáme náladu. Zeptala se nás, jestli si křečka nechceme vzít domů? Obě dvě jsme hned bez váhání řekly, že ano. Oslava skončila a my si nesly domů nového člena rodiny. Až před naším domem jsme si uvědomily, že maminka doma žádné jiné zvíře kromě Montyho nechce. Byly jsme nervózní, jak to dopadne, ale naštěstí, když máma viděla Lolu, tak jsme ji pojmenovaly, tak nám ji dovolila nechat. Petra nám dala i klec, tak Lola měla kde bydlet. Na druhý den jsme celá rodina jeli koupit Lolince piliny, pítko, kolotoč, domeček a jídlo. Chtěla bych poděkovat mojí mamince a tatínkovi, že nám Lolu dovolili nechat. Po dvou měsících se jí díra v kožíšku zahojila a všichni jsme z toho byli šťastní. Náš pes Monty ji chodil kontrolovat ke kleci a rád se na ni díval. Žila s námi další dva roky, dokud neodešla do zvířecího nebe. Měli jsme ji moc rádi. Teď máme dalšího křečka, jmenuje se Piškot a je to kluk. Zvířátka mám opravdu ráda a nikdy bych se k nim nechovala jako Petra.