Tři dny byly nekonečné

Každý rok jezdím kvůli zdravotním problémům do lázní. Jeden rok byl opravdu výjimečný. V celé chatě, která byla určena pro děti, jsme byli jen dvě holky. Druhá holka, s kterou jsem také byla na pokoji, mi asi po týdnu prozradila, že má schizofrenii a že zase začíná slyšet hlasy, které ji nabádají k sebevraždě a sebepoškozování. Pak mi také řekla, že se už dvakrát pokusila o sebevraždu. První dva týdny byly v pohodě, ale pak to všechno začalo. Když jsme přišli ze školy, viděla jsem, že má ruce rozpíchané od kružítka, nebo si nehty zarývala pod kůži. Snažila jsem se být co nejvíc s ní a pořád ji nějak zabavovat. Pořád jsme spolu chodily ven, aby neměla čas si ubližovat. Později jsme jí začala brát ostré předměty, protože jsem se nemohla dívat na to, jak si ubližuje. To ale nepomohlo a ona si vždy něco našla. Bála jsem si o ni a začala jsem ji přesvědčovat, aby to řekla sestře, to byl ale problém, protože se za svou nemoc styděla a nechtěla, aby se to nějak víc řešilo. Nakonec se mi podařilo ji přesvědčit a ona to sestře řekla. Sestra nejspíš věděla, že má schizofrenii, jelikož to musí být v papírech. Sestře bylo divné, v jakém byla stavu, protože podle ní brala už tak silné prášky a něco takového by se nemělo stát. Proto zdravotní sestra zavolala psychiatra, který ale mohl přijet až za tři dny. Poslední dny nám pomáhali i někteří kluci. Chodili jsme spolu všichni ven, hráli fotbal a různé jiné hry. Tři dny nakonec uběhly a přijel psychiatr, který jí změnil prášky a poslal ji domů. Od té doby jsem ji neviděla, ale doufám, že se jí daří dobře a že už nemá žádné větší zdravotní problémy.