Pomáhat se má

Ahoj, jmenuji se Natálie a toto je můj příběh. Mám kamaráda, který se jmenuje Michal. Je to zároveň náš soused a trávíme spolu dost času. Seznámili jsme se na Silvestra 2017, kdy mu zemřel jeho dědeček, na kterého byl dost fixovaný. V tu chvíli se mu zhroutil svět a já věděla, že mu musím pomoct. Je mu 23 let a trpí neurodegenerativním onemocněním, což znamená, že mu ochabuje svalstvo a jeho zdravotní stav se nadále zhoršuje. Nejvíce postižené má nohy, takže se dost těžce pohybuje a potřebuje v dosti věcech pomáhat. Jeho maminka je silná osobnost a o Míšu se stará skvěle, ale taky si potřebuje někdy odpočinout, a protože ji mám moc ráda, tak jsem jí začala pomáhat. Přes prázdniny moje pomoc spočívala v tom, že jsem ráno přišla, udělala jsem Míšovi snídani a pomohla mu se najíst. Pak jsem mu pomohla s oblékáním, čištěním zubů a česáním. Má elektrický skútr pro vozíčkáře, tak pro něj vždy zajdu, pomůžu Míšovi ze schodů, aby se na něj mohl posadit a vyrazíme ven. Nejčastěji jezdíme na naše hřiště, kde se scházíme s dalšími kamarády a poté vyrážíme na procházky. Rádi jezdíme do okolních částí města, ale i do přírody, kde nám to terén vzhledem ke skútru dovolí. Taky jezdíme na bazén, kde je Míša šťastný, protože rád plave, ale jeho zdravotní stav mu moc neumožňuje plavat sám, tak ho přidržuji a hlídám. Rád jezdí i do obchodu, ale jelikož se nevleze do uliček regálů se skútrem, tak jdu s ním a koupím mu, co chce. Ale má pomoc nespočívá jen v nakupování a dělání snídaní, ale i ve fyzické pomoci. Jak jsem už psala výše, tak Míša se špatně koordinuje a tak se jednoho dne stalo při procházce, že se na skútru převrátil a dost si ublížil. Nejdříve jsem byla v šoku z toho, co se stalo, ale hned jsem začala reagovat -jako zjistit, kde a odkud mu teče krev a jestli nemá nic zlomené. Zlomené nakonec nic neměl, ale dost ošklivě měl odřený obličej a ruce. Okamžitě jsem ho vzala a odvezla domů, kde jsem mu rány omyla,ošetřila a zalepila. Teď odletěl do Anglie na měsíc a hodně mi chybí. Voláme si přes sociální sítě a řekl mi, že mu taky moc chybím. Po této zkušenosti jsem pochopila, že je potřeba druhým pomáhat a nebýt k okolí lhostejná, protože pomáhat potřebným se musí. Jsem neskutečně ráda, když ho vidím šťastného, smát se a vím, že je to i díky mé pomoci a snaze. Je to ten nejskvělejší pocit, který jsem kdy zažila a určitě v pomáhání nepřestanu.