Noel pomáhá Nathanovi

Jednou jsme se s mým bratrem Nathanem dohodli, že po obědě půjdeme společně ven. Vyrazili jsme na hřiště, byli jsme tam asi půl hodiny a potom můj akční bratr dostal nápad, že se vrátíme domů a ze sklepa si vezmeme koloběžku a kolečkové brusle a půjdeme se spolu projet. Jeho nápad se mi líbil. Když jsme došli domů, sešli jsme pár schodů, odemkli jsme dveře, bratr si vzal brusle, já koloběžku. Šli jsme se tedy projet k jatkům a potom bratr dostal další ze svých skvělých nápadů. Vezme si ode mě koloběžku a brusle si nechá na nohou. Kroutil jsem nad ním hlavou. Nápad jsem považoval za hodně hloupý. Nathan je ovšem neuvěřitelně tvrdohlavý a přesvědčený o vlastní dokonalosti, nic se mu prý nemůže stát. Nazul si brusle, vzal si koloběžku a tvrdil, že sjede kopec. Potom se to stalo. Jak jel na koloběžce s bruslemi, najednou to nějak nezvládnul, koleček bylo nějak moc a ošklivě spadnul. Začal naříkat, že ho bolí ruka a stanovil si i diagnózu – zlomená ruka. Pomalu jsme se vrátili domů, pomohl jsem Nathanovi ve sklepě sundat brusle, obul jsem mu boty a šli jsme za rodiči. Zaťukali jsme na dveře. Otevřela nám máma a my jsme vešli do bytu. Táta nás zrovna nepochválil, ale nedalo se nic dělat, bratra ruka bolela čím dál víc. Proto jsme vyrazili do nemocnice. Naštěstí bydlíme asi tři minuty chůze od nemocnice, Nathanovi ale i tak cesta stačila. V nemocnici mu ruku zrentgenovali a zjistili, že má zlomené zápěstí. Zpátky domů jsme dorazili s modrou sádrou a tatínkovým důrazným ponaučením, že nemáme dělat hlouposti.