Před rokem jsem šel s mamkou na zahrádku, kde chodíme celkem často a já jí ovšem se vším pomohu, ale v ten den jsem při práci zaslechl cvrlikání, které bylo slyšet poměrně hlasitě a podíval jsem se tam, odkud cvrlikání přicházelo. Viděl jsem tam malou a krásně azurovou Andulku, která létala z posledních sil, protože měla zraněné křidélko. Šel jsem k ní blíže a myslel jsem si, že se pokusí zmizet, ale ona tam pořád stála a tak jsem pochopil, že potřebuje pomoc. Vzali jsme malou krabičku a vyvrtali jsme tam dírky, abychom ji bezpečně donesli domu a aby mohla dýchat. Doma jsme si však uvědomili, že pro ni nemáme žádné krmivo, a tak jsem jel na kole za dědou, který také chová andulky, aby nám krmivo poskytl a ihned jsem jel zpět domů. Pár dní jsem se o andulku staral, dával jsem jí každý den pití a krmivo do té doby, než se její křidélko vyléčilo a mohla opět létat. Křidélko jsme se snažili pohybovat a jemně natahovat jestli křidélko nerozchodí a naštěstí jí bylo časem lépe. Andulka již byla vyléčena a chtěli jsme Anudlku darovat někomu, aby se o ni postaral. Já jsem zrovna volal svému spolužákovi a kamarádovi Matějovi a tak jsem se ho tedy zeptal, jestli ji nebudou chtít. Matěj se zeptal rodičů a oni souhlasili. Další den jsme šli kolem Matějova domu a viděli jsme ho před domem, a tak jsme se zeptali, jak se Andulce daří a on odpověděl, že na sociální síti v jisté skupině jeden pán postrádal azurovou Andulku s kroužkem, na kterém bylo číslo, jenž se shodovalo s číslem, kterého jsme si ani na andulčině noze nevšiml. Andulka se tedy vrátila k plnoprávnému majiteli. To, že jsem od té doby o andulce neslyšel, je vyváženo dvojím dobrým skutkem – mým (že jsem ji zachránil) a Matějovým, že se mu povedlo ji vrátit jejímu majiteli.