Je to už pár let co měl můj dědeček problémy se srdíčkem, najednou mu přestalo fungovat a plnit svou práci tak, jak by mělo. Dědečka jsme odvezli do olomoucké nemocnice, kde mu dali do těla nějaký malý stroj, který bude částečně plnit funkci srdce a pomůže mu cítit se lépe a pomoct dědovi zase žít „normálně“. Už v té době jsme za dědou jezdili často. Smála jsem se s ním, povídala jsem mu zážitky ze školy a jak to jde doma. Už před těmi pár roky mu to hodně zlepšilo stav a myslím, že mu to zase dodalo chuť k životu. Všechno fungovalo dobře, stroj pěkně plnil svou roli, až do roku 2017, kdy se dědečkovi z ničeho nic začalo dělat špatně, hůř se mu dýchalo, zhubl na nějakých 47kg, kdy mu už šly vidět kosti, dokonce byl takový uzavřený a velmi slabý, nutno podotknout, že děda byl dříve hodně vtipný, neustále si ze mě dělal srandu a říkal mi Lojzko. Srandu v dobrém slova smyslu samozřejmě. Kolem té doby jim zemřel pejsek, na kterého byl děda hodně fixovaný a dost ho to vzalo. Přestal chodit ven, byla mu neustále zima a jen koukal na televizi. Pořád jsem mu říkala a opakovala, ať jede do nemocnice, že mu dají léky nebo řeknou, co je příčinou jeho stavu, ale děda měl svou hlavu a věřil, že to všechno bude zase v pohodě. Bylo to čím dál tím horší a babička byla z dědy už psychicky na dně a celé večery proplakala. Za dědou jsem chodila každý den hned po škole a říkala mu novinky, vtípky a nějakým způsobem se ho snažila rozveselit. Jak babička říká je na mě hodně vázaný a nedá na mě dopustit. Nakonec děda do té nemocnice přece jenom jel a dostal prášky, které by jeho stav údajně měly zlepšit, ale opak je pravdou. Bylo mu čím dál tím hůř. Poté co mu doktor řekl, že ho onehda v Olomouci vytáhli hrobníkovi z lopaty, hodně mě to vzalo. Začala jsem za dědou chodit ještě častěji, povídala jsem si s ním dokonce jsem mu cvičila sestavu z fitness na pobavení a koukali jsme na válečné dokumenty, které má dědeček tak hrozně rád. Smáli jsme se, bylo nám fajn a společně jsme dělali spoustu věcí, které má děda rád. Dědovi se udělalo mnohem líp, už dokonce chodil ven na vzduch. Jeho stav je ale pořád nic moc každopádně jsem hrozně moc ráda za každý jeho zdravotní pokrok, který udělal. Dědu mám nepopsatelně moc ráda a nikam bych mu nedovolila odejít, je ještě hrozně mladý a dost toho má před sebou, samozřejmě už ušel kus cesty. Věřím, že spolu to zvládneme, všechno se zlepší a bude zase čilý jako do nedávna a opět začneme podnikat společné výlety.