Jeden večer jsem se domluvil s kamarádkou, že půjdeme ven. Stalo se to na začátku roku. Ten večer byl zvláštní, protože jsme chtěli jít někde do lesa, ale nešli jsme, protože jsem řekl, že už je tma a v lese budou myslivci. Tak jsme šli do vesnice. Udělali jsme kolečko, jako chodíme vždy. Když jsme přišli před barák kamarádky a povídali jsme si. Najednou nás napadlo, že bychom se šli ještě na chvíli projít. Tak jsme se rozhodli, že půjdeme polní cestou za vesnici. Povídali jsme si a najednou slyšíme něco běhat přes cestu. Já jsem si říkal, že to asi bude nějaké zvíře, které přeběhlo přes cestu. Tak jsme šli dál a slyšeli jsme to znova. Napadlo nás, že si tam posvítíme, co tam je. Viděli jsme tam mladého srnce, který byl zamotaný v elektrickém ohradníku. Naštěstí byl ohradník vypnutý, ale srnec byl vyděšený tak, že tam pořád běhal ze strany na stranu. První jsme nevěděli, co máme dělat, ale potom jsem řekl, že musíme počkat, až se zastaví. Jenže srnec běhal jako pominutý, sotva jsme udělali krok, zase se rozběhl. Naštěstí zakopl o dráty a spadl a já se mohl odvážit jít k němu. Přišel jsem a viděl jsem, že je totálně byl vyděšený a v očích měl úplnou bezmoc. Pohladil jsem ho a začal jsem ho pomalu vymotávat začal jsem mu první vymotávat parůžky. Když se mi to povedlo, hned se postavil a rozběhl, ale byl ještě zamotaný na nohách, znovu zakopl a spadl, znovu jsem mu pomohl a tak to chvíli trvalo, než se vymotaný mohl radostně rozběhnout do lesa. My s kamarádkou jsme šli pomalu domů. Byli jsme rádi, že jsme ho zachránili. Kdybych byl sám, tak bych to asi nezvládl, takže jsem byl rád i za to, že jsem byl s kamarádkou. Byl to fakt super pocit zachránit mladého srnce.