Letos v červnu jsem se zúčastnil Olympiády dětí a mládeže v Brně jako hráč baseballu v týmu Královéhradeckého kraje. Byla to obrovská sportovní akce, na kterou se sjelo skoro 4 500 sportovců z celé ČR. Celý týden byl perfektně zorganizovaný - od ubytování, stravování, dopravy i výběru i vybavení sportovišť. Na takových velkých akcích musí být také zajištěna i lékařská služba. A právě i tu jsme bohužel v našem týmu využili. Celý týden turnajů i doprovodného programu proběhl hladce, bez úrazů i zranění, i když v baseballu k nim občas dochází. Poslední den byl slavnostní, navečer v naší olympijské vesnici probíhalo rozdělení posledních medailí a ukončení celé olympiády. Protože byl plánován i bohatý doprovodný program, všichni jsme se moc těšili. Ještě rychle všechno sbalit a uklidit, rychle na večeři, převléknout do reprezentačního oblečení a najednou to přišlo. Velká rána z vedlejšího pokoje, řinčení rozbitého skla a křik zraněného kamaráda. Rychle jsme za ním běželi. Klečel na podlaze a držel se za ruku a všude kolem něho byly střepy a samá krev. Nechtíc totiž udeřil rukou do skla ve dveřích, když se spěchal převléknout. Co teď??? Co máme dělat??? Jsme velmi dobře sehraný tým, a to se projevilo i v takovéto situaci. Jeden běžel pro trenéra, jeden pro zdravotníka, další běžel pro lékárničku, ostatní kamarádovi pomáhali zastavit krvácení. Klapalo to jako stroj. Potom, když kamaráda odvezli do nemocnice na ošetření, pustili jsme se bez řečí i do úklidu a v tu chvíli nikomu z nás nevadilo, že prošvihneme slavnostní ceremoniál, na který jsme se původně velmi těšili. Celou dobu jsme ustaraně přemýšleli jen o tom, aby hlavně byl Péťa v pořádku. To se nám splnilo. Trenér ho přivezl z nemocnice jen s několika stehy. Ještě jsme všichni společně stihli zhasnutí olympijského ohně a předání vlajky Pardubickému kraji, kde další olympijské hry proběhnou.