Už to jsou skoro tři roky, co jsme celá rodina se dívali na televizní zprávy. V době, kdy jsme přejížděli všechny stanice, kde hrají zprávy, jsem si všimla, že na jedné ze stanic jde reportáž o Africe, což mě moc zajímalo a chtěla jsem to vidět, o co jde. A zrovna tam říkaly, že děti nemají co na sebe a trpí hlady i žízni, a tak mě napadlo, že k nám domů přišel papír, na kterém o tom bylo něco napsané, ale myslela jsem si, že mi to je jedno, ale nakonec se ukázalo, že ne… V tu ránu jsem si uvědomila, že bychom jim mohli nějaké to oblečení či hračky darovat, když je nenosíme a nehrajeme si s nimi a doma nám jsou už k ničemu. Tak jsme se šli podívat, kde je ten leták, abychom zjistili jaké věci můžeme poslat a termín, do kdy můžeme pomoci. Jako první pravidlo bylo uvedeno, že máme věci vyprat a trochu zpravit, pokud jsou zničené, abychom tam nedali zničené prádlo či hračky. Druhé pravidlo bylo, že to má být v pytli na odpadky nebo na plasty, třeba i v krabicích, aby to nebylo jenom tak dané, aby se jim s tím dobře manipulovalo. Druhý den jsme se do toho od rána pustili, každý v rodině si přebíral věci a krabice, které mu patřily. Chytala mne u toho trochu nostalgie, když jsem přebírala oblečení i hračky, vzpomínala jsem si na chvíle, když jsem si s nimi hrála, ale uvědomila jsem si, že větší radost mi udělá, že ty věci mohou být ještě užitečné a dělat radost někomu jinému. Brácha si třídil své věci, mamka s taťkou taky, takže každý měl svoji práci. Museli jsme to dávat na hromady různé, abychom se v tom vyznali a nic nepopletli. Druhý den ráno nám někdo zazvonil a byla to organizace, která si všechny věci odvezla. Byla jsem ráda, hřálo mne u srdce. Od té doby co půl roku nebo co rok děláme pořádek s oblečením, co už nechceme nebo spíše nechci mít já ve skříni a odvážíme to do sběrného koše, aby zase dostali něco nového. Myslím si, že kdyby mě to nenapadlo, tak bychom měli všechny věci doma a nikdo by si s nimi nehrál ani by si je neoblékal, mám velkou radost, že něco takového vymysleli pro lidi, co nemohou za to, kde žijí a v jakých podmínkách, já si osobně myslím, že kdybychom tak to žili naopak my, tak by nám pomohli taky a posílali věci, abychom žili o trochu lehčeji a lépe.