Někdy je návštěva málo

Dětský čin roku, o kterém budu psát, je o mém kamarádovi Davidovi. David Kukola bydlí stejně jako já v Jakartovicích. Seznámili jsme se náhodou, když jsem jednou projížděl na kole kolem Penzionu nad stájí, kde mi náhle spadl řetěz. S Davidem jsme si pak hráli spolu a často jsme také jezdili na kole. Jednoho krásného dne, když jsme tak jezdili po Jakartovicích, se náhle David zastavil u branky velmi starého domu. Nejdříve jsem si myslel, že má něco s kolem, ale pak mi řekl, že mu je velmi líto paní, která zde žije. Neměla totiž nikoho, kdo by se o ni postaral a s penězi na tom nebyla taky moc dobře. Postupně si David o ni zjišťoval informace a jednoho dne přišel s nápadem, nabídnout té paní pomoc. Když mluvil o pomoci, měl na mysli to, co by pro ni sám mohl udělat. A tak se rozhodl zazvonit u jejich dveří. Otevřela mu starší paní opírající se o hůl. Nejdříve byla překvapena, ale pak jeho návrh přijala. Domluvili se, že ji bude dvakrát týdně navštěvovat, zajde ji nakoupit a postará se o rostoucí trávu okolo domečku. A tak se i stalo. David paní pravidelně navštěvuje. Někdy zajde na nákup, jindy pomůže s něčím jiným. Paní je vděčná i za to, že si s ní třeba jen povykládá. David má dobrý pocit z toho, že pomáhá někomu, kdo jeho pomoc potřebuje.