Operace slepého střeva

Ahoj, já jsem Bára. Je mi 11 let a zážitek, který vám chci vyprávět, začal jedné červnové noci. Vzbudila mě hrozná bolest břicha. Mamka nevěděla, co má dělat, tak zavolala sanitku, kde jí ale odmítli, že si máme sehnat vlastní odvoz. První člověk, který nám pomohl, byl děda – v noci jel na kole pro auto do garáže a odvezl nás do nemocnice. Tam mi dělali různá vyšetření, ale pořád nevěděli, co mi je. Nejvíce mi nakonec pomohl pan primář, který byl už na odchodu domů, ale nedalo mu to a ještě večer mě operoval a tím mi vlastně zachránil život. Měla jsem prasklé slepé střevo. Po operaci jsem skončila na JIPce, kde přišla další pomoc od sestřiček. Nakonec jsem v nemocnici strávila 10 dní a tady mi nejvíce pomohla moje rodina, denně mě chodila navštěvovat mamka, teta, táta, babičky a dědové, ale hlavně moje malá sestra Vikča. Doma mě pak překvapil milý dopis od spolužáků ze školy v přírodě, který mi udělal ohromnou radost. Byla to jedna pomoc za druhou. Jsem ráda, že mám okolo sebe tolik lidí, kteří dokáží pomoci.