V loňském roce jsem do kategorie Dobrý nápad psala o potřebnosti zavedení horké linky nebo rovnou školního předmětu, který by podporoval realizaci dobrých nápadů. Myšlenka vznikla, když jsme cestou autem po spořilovské spojce v Praze vymysleli s bráškou ekologickou protihlukovou zeď a chtěli jsme to dát vědět někomu, koho by to zajímalo a mohl by tuto myšlenku dál využít. „Škola realizace dobrých nápadů“ zaujala dokonce redaktora MF Dnes pana Martina Bajtlera, který o ní napsal článek, za který bych mu touto cestou chtěla moc poděkovat. Jenom ta myšlenka na ekologickou protihlukovou zeď se v článku bohužel neobjevila. V tomto duchu se nesl celý můj rok. (Když nám paní profesorka ve škole oproti předchozímu souhlasu zakázala účast v televizní soutěži Bludiště, zkusila jsem udělat zkoušky do jiné třídy, přestoupila jsem, ale ani tady to nedopadlo). Včera jsem si s mámou povídala o tom, jak je mi líto, že se mi za celý rok nepodařilo zrealizovat žádný dobrý nápad, který by pomohl ostatním. Máma mi řekla: „Ty máš ale krátkou paměť, co dědečkova dovolená, to byl tvůj nápad a pomohl dědečkovi, mě, strejdovi a i ty s bráchou jste z ní měli radost. Možná kdyby někdo okolo té nešťastné paní s autistickým synem měl podobný nápad, mohl jí zachránit život.“ Na vysvětlenou: Mám čtyřicetiletého strejdu, který je od narození mentálně postižený a můj dědeček se o něj stará celoročně sám. Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby si od sebe na chvilku odpočinuli. Nápad jsem dostala, když se mě dědeček ptal, jaký dárek bych chtěla k svátku. Řekla jsem, že největší radost by mi udělalo, kdyby nás s bráchou vzal na dovolenou někam, kde se mu líbí. Se strejdou si udělala dovolenou máma na chalupě a my jsme si s dědečkem a bráchou užili moc hezký týden na Slovensku. Já si myslím, že to nebylo ode mne nic neobyčejného. Máma říká, že to byl moc dobrý nápad, který pomohl jí, strejdovi i dědečkovi, a to prý není málo. Co myslíte, která z nás má pravdu?