Suchý horký den

Jednou jsem s kamarádkou Klárou, která bydlí hned přes most, šel do školy pro jejího mladšího bratra a do obchodu. Jakmile jsme se vrátili, odvedla Klára bratra domů. Já čekal na cestě před jejím domem, než příjde ven a půjdeme něco podnikat. Kláře to trvalo dlouho, a tak jsem se procházel po cestě. Najednou jsem uviděl nějakou starší paní, která se opírá o plot Klářiných příbuzných, kteří bydlí hned vedle. Rychle jsem k ní přispěchal. Už z dálky jsem slyšel, že nějak nahlas a špatně dýchá. Zeptal jsem se, jestli nepotřebuje pomoc. Ona řekla, že jen odpočívá a že je vše v pořádku. Tu paní jsem znal a vycítil z její řeči a špatného dýchání, že to není pravda. Naštěstí už přišla ven Klára, a tak jsem jí řekl, ať si s tou paní povídá a uklidňuje ji a já zaběhnu pro židli. Židli jsem přinesl a paní se moc ráda posadila. Klára i já jsme věděli, že je to paní Vaňková a bydlí 50 metrů odsud. Bylo velmi dusno, a proto Klára přinesla sklenku vody, avšak paní se napít nechtěla. Zeptal jsem se, jestli tu cestu domů zvládne. Paní už pomalu v mdlobách říkala, že to dojde. Zvedli jsme ji ze židle a dělali ji s Klárou oporu. Paní ušla pár kroků a už jsme cítili, že ji musíme čím dál tím víc podpírat, protože jí povolují nohy. Ona si nechtěla sednout, ale rozmluvili jsme jí to. Aby neměla zdravotní potíže, Klára ji vnutila tu sklenici vodou. Asi po pěti minutách, co si paní odpočinula, jsme jí pomohli znovu vsát a posunulis jsme se o pár metrů dál. Šlo vidět, že už to paní Vaňkové jde po té vodě líp. Tímto stylem jsme se posunovali až k jejím vchodovým dveřím. Paní Vaňková se uklidnila, protože už byla skoro doma. Jenže naneštěstí do jejího vchodu vedly dva schody. Paní Vaňková byla na tolik vysílená, že už nedokázala stát ani na nohou. Museli jsme ji však přes ty schody dostat. Nešlo to jinak, než tu paní vynést na židli až dovnitř. Paní byla na nás moc těžká. I přesto jsme ji zvedli a židli postavili na první schod, a z toho dvě nohy jsme měli ve vzduchu a balancovali. Museli jsme dávat pozor, ať se židle nepřevrátí. Zvládli jsme i další schod. Pak jsme byli už v domě. Odpočinuli jsme si a odnesli paní až do kuchyně. Tam jsme jí dali vodu a paní se úplně uklidnila, protože už byla spokojená, že je doma. Chvíli jsme u paní Vaňkové pobyli. Pak nám paní moc poděkovala a my jsme se s ní rozloučili. Potom jsme po zbytek dne měli dobrý pocit, že jsme někomu pomohli.