Sousedka

Naše rodina má chatu v Jizerských horách. Každých 14 dní tam jezdíme a vždy jsme rádi, že tam jedeme, protože je tam krásná příroda a krásně si tam odpočineme a načerpáme nové síly. Bohužel ne všichni v okolí naší chaty jsou šťastní. Nedaleko naší chaty bydlí starší paní, která je neustále sama, nemá si s kým popovídat, ale hlavně jí nikdo s ničím nepomůže. Jednou jsme ji šly s mamkou navštívit a aspoň si s ní trochu popovídat. Když jsme se daly do hovoru, hned byla vidět v očích paní trocha radosti, že už není tak sama a že se o ni někdo zajímá a není mu lhostejná. Začaly jsme tedy paní častěji navštěvovat a hned jí bylo veseleji. Ale po létě nastala zima a paní začala být zase smutná. Jednou jsme přišly opět na návštěvu a mezi řečí jsme se zeptaly, jestli jí někdo pomáhá odklízet sníh, sekat dříví, nosit uhlí atd. Co vyšlo z jejích úst nás udivilo. Ne , není tady nikdo, kdo by mi jakkoliv pomohl. Rodiče se na mne podívali a já na ně a napadlo nás to samé. Druhý den jsem šla paní pomoci odklidit sníh , pomohla jsem i nanosit uhlí a nakrmila jsem její domácí zvířata. Takto jsem jí pomáhala, jak jen to šlo. Jak šel čas, paní byla čím dál tím víc veselejší. Začala jsem jí říkat babičko, protože jsem s ní strávila spoustu času, takže mi to i dokonce dovolila. Pak přišlo jaro, ale i na jaře je spoustu práce. Babičce pomáháme sekat dříví, sušit seno, sázet bylinky, zeleninu, česat ovoce, a dokonce i někdy něco upečeme. Když nejsme zrovna na horách, tak nám babička hlídá naši chatu. Je to krásný pocit, když někdo pomáhá starému člověku a vy víte, že mu tím uděláte obrovskou radost. Ale babičce dělá radost i to, že si může s někým popovídat. Jsem ráda, že stačí trocha pomoci, lásky a slov a starší člověk může být hned veselejší a šťastnější.