Velmi často navštěvuji svoji babičku a dědu. Je jim dost let. Dědovi je devadesát jedna a a babičce osmdesát šest let. Chodím k nim na návštěvu, aby měli společnost a při tom se jim snažím pomoct. Někdy uvařím jídlo, babička mi radí, co a jak a já všechno dělám. Po obědě umyji nádobí, přitom si s babičkou povídám a děda si mezitím po obědě schrupne. Jindy jim třeba připravím kafe a dědovi čaj. A oni vyprávějí. Mám ráda jejich příběhy, např. jsem se dozvěděla, že děda procestoval skoro celý svět, také hodně vyprávějí o tom, co se dělo, když byli mladí. Babička s dědou mají také slepice, chodím sbírat vajíčka, aby se nemuseli ohýbat. Jednou jsem se strašně vyděsila. Byla jsem nakupovat v krámku, dostala jsem chuť na nějakou sladkost, a potkala tam dědu, jak také nakupuje. Nešťastnou náhodou upadl a zranil se. Srdce se ve mně zastavilo. Rychle jsem volala mamince a ta zajistila lékařskou pomoc. Zranění nebylo tak vážné, jak se zprvu zdálo. Byla jsem moc ráda. Na babičce a dědovi mi velmi záleží a ráda jim pomáhám.