V létě ráda jezdím na chatu do Zálužné. Moc se mi tam líbí, protože tam je klid. Na chatu ráda jezdím, protože tam mám dobrého kamaráda Filipa. Podnikáme spolu hodně aktivit. Rybaříme, pomáháme mojí babičce na zahradě, chodíme se koupat do řeky a mnohem víc. Minulý rok jsme se rozhodli, že půjdeme po okolním lese a posbíráme všechny odpadky, co najdeme. Když jsme vstoupili do lesa, nemohli jsme uvěřit tomu, jak obrovský tam byl nepořádek. Plechovky, sklo a pneumatika od traktoru. Ta pneumatika byla pro nás zápřah. Nemohli jsme ji tam nechat, ale ona nám nešla vůbec vzít. Bylo to těžké. Nakonec jsme se rozhodli, že ji svalíme z kopce a odvalíme k nám na zahradu. Po odvalení pneumatiky jsme byli sice unavení, ale bavilo nás to. Filip přinesl gumové rukavice a velké pytle, do kterých ten odpad budeme třídit, ale už byl večer a nám se chtělo spát. Tak Filip navrhl, že můžeme pokračovat zítra, když nám to tak šlo. Byla jsem spokojená. Druhý den jsem řekla babičce, že přijdu později na oběd. S Filipem jsme se sešli na mýtině v lese. Všechno probíhalo stejně jako první den, ale když Filip sbíral sklo, trošku se pořezal, tak jsme rychle museli do chaty. Babička mu to ošetřila a dala mu uklidňující mast. Po hodině jsme se zase vydali do lesa. Les byl už skoro čistý, ale najednou jsme uslyšeli chrochtání. Byl to divočák. Nevěděli jsme, co máme dělat. Utíkat, nebo stát? Filip najednou ukázal na posed na stromě. Divočák byl skoro u nás, ale stačili jsme vylézt nahoru. Poslední den byl les částečně vyčištěný, ale ještě jedna oblast nám chyběla. Kamenná tvrz. Ke kamenné tvrzi vede úzká cestička vysoko do kopce. Říká se, že tam žije čarodějnice. Báli jsme se, co nám nahoře čeká – čarodějnice a nepořádek, ale když jsme vystoupali ke kamenné tvrzi, padli jsme na kolena. Kamenná tvrz byla pěkně vyčištěná. Byli jsme moc šťastní. Když jsme přišli na chatu, babička nás pochválila a dala nám zmrzlinový pohár. Byla jsem moc ráda, že jsem pomohla přírodě. Když jsme na to byli s Filipem dva, bylo to o moc snazší.