Zuřivý útok

Vše se událo na prázdninách u babičky, kde jsme měli s mým bráchou prima partu: sourozence Kubu a Vítka, bratrance Radima a sestřenici Moniku. Dohromady nás tedy bylo šest dětí. Jednou nás Kuba pozval k nim na zahradu. Jeho prarodiče mají obrovský pozemek. Samozřejmě, že se hrála „schovka“, „hoňka“ a další podobné hry. Pak nás ale napadlo něco skvělého. Stál tam přívěs na auto, právě „přetékal“ pískem. Seskupili jsme se okolo něj, abychom mohli stavět hrady z písku. Kluci spolu a holky spolu. Navzájem proti sobě. S Monikou nám to pěkně šlo, i když jsme byli v menšině. Vedle přívěsu stála velká jabloň. Na ní vynikala spousta jablek. A teď se to stalo. Na sladké ovoce létaly vosy, které se nedaly odehnat. Když se někdo odehnal, rozdivočená vosa si to namířila přímo pod tričko Moniky. Dvakrát ji píchla. Monika začala rudnout. Běhala dokola a snažila se vosu zabít. Já jsem za ní přiběhla, vosu shodila a zašlápla. Ostatní se snažili pomoct a tu Vítka napadlo dát na postižené místo hlínu. Nic lepšího tu nebylo a Monča se začala kácet. Popadl tedy hlínu a já ji Monice hbitě přiložila na krk a na záda. Posadila se a zhluboka dýchala. Hlína výborně chladila otok. Naštěstí se jí pak udělalo lépe, ale i tak jsem se o ni strašně bála. Díky bohu, že Vítek tak rychle reagoval, a tak jsme Monice mohli pomoci dřív, než by to dopadlo zle.