Ahoj, jmenuji se Karin a chtěla bych vám vyprávět o tom, co jsme společně s mými kamarády dokázali. Začalo to, když nám naše paní učitelka řekla o jedné akci v Praze. Měli jsme se zapojit do projektu a založit si firmu. V Praze jsme byli nejmladší, ale to nám bylo jedno. Byli jsme nadšení a šli jsme do toho. Když jsme se vrátili do školy, domluvili jsme se, kdy se budeme jako firma scházet a kdo co bude dělat. Vymyslet jméno nebylo těžké, jenže každý říkal nějaké názvy, většinou anglické. Ale vždyť jsme Češi, tak co vymyslet něco českého? Spojili jsme dvě slova a vznikl náš RODOKLUB. Napadlo nás totiž, že budeme propojovat generace. A že si na školní zahradě uděláme bylinkovou zahrádku, abychom se měli kde setkávat. Chtěli jsme také pomoct někomu nemocnému nebo postiženému. Zatím jsme nevěděli komu, ale to bylo to poslední, co jsme v tu chvíli museli vědět. Na náš super nápad jsme potřebovali získat peníze. Všichni jsme se shodli na tom, že vytvoříme kavárnu. Nazvali jsme ji „RÁDMŇAM“, protože každý má rád dobroty. Vždy, když byly třídní schůzky, nabízeli jsme pochoutky, které napekli tatínkové, maminky, babičky, dědečkové, sourozenci, my nebo učitelé a učitelky. Všichni nám pomohli. Aby si nás lidé přicházející na schůzky všimli, udělali jsme kavárnu u vchodu do školy a upozornili na ni malovanými nápisy. Na začátku první třídní schůzky šesté třídy, tedy té naší, si paní učitelka zavolala zástupce naší firmy. Když nám řekla, o co se jedná, začali jsme být nervózní. Měli jsme mluvit před rodiči o firmě. Moc nám to nešlo, ale něco jsme dali dohromady. Byla to pro nás důležitá a těžká lekce. V lednu byl zápis prvňáčků. Opět jsme uspořádali kavárnu a pro budoucí prvňáčky jsme udělali dračí stezku s úkoly. Když je všechny splnili, dostali za odměnu muffinek. Moc se jim to líbilo. Pak jsme vymysleli gumičkování. Řekli jsme dětem ve školní družině a společně jsme vyráběli náramky z barevných gumiček. A taky jsme začali dělat malá mýdélka. Byl to první vlastní výrobek naší firmy RODOKLUB. O několik týdnů později jsme se přihlásili do soutěže Chceme čisté město. Hlavní výhra byla deset tisíc a ty by se nám hodily. Uklidili jsme kolem školy a v lese jsme vysázeli stromky. Na hřišti u školky jsme přemluvili kluky, aby se k nám přidali a uklidili jsme i hřiště. Udělali jsme prezentaci o úklidu a poslali ji do soutěže. Ukázalo se, že to byl dobrý nápad, protože jsme vyhráli. Blížil se konec roku a my jsme stále nevěděli, komu peníze darujeme. A pak jsme se dozvěděli, že naše spolužačka má fenylketonurii. Proto s námi nechodí na obědy a má jiné svačiny. Nemůže jíst úplně všechny věci jako my. Její speciální strava stojí hodně peněz. A tak nás napadlo, že deset tisíc darujeme jí. Všichni jsme byli rádi. Na konci roku jsme usoudili, že v našem díle s firmou budeme pokračovat a kdo ví, třeba z nás nakonec bude opravdová firma. Když to tak vezmu, všechno to byl vlastně moc dobrý nápad.