Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je má sestra. S Denisou často zajíždíme do psích útulků a vždy si tam nějakého toho malého miláčka zamilujeme. Snažíme se jim alespoň nějak pomoci, nebo prostě udělat radost. Skoro každý den Denisa vyhledává na internetu nějaké útulky nebo stránky s pejsky, aby měla přehled, jací tam zrovna jsou. Jednou koukla na stránky útulku Broumov a našla tam jednoho pejska, o kterém tam ta paní psala, že byl týraný a že moc nutně potřebuje nový domov s lepšími majiteli než měl. Denisa zkontaktovala paní, které patřil ten útulek, a domluvily jsme se s ní, že se za pejskem pojedeme podívat. O víkendu jsme se tedy jely do broumovského útulku. Když jsme dorazily na místo, začali na nás štěkat pejsci od nejmenších prcků až po ty velké psy. Paní majitelka útulku byla moc milá a pustila nás dovnitř. Otevřela kotec toho pejska. Dozvěděly jsme se, že se jmenuje Nero. A pověděla nám jeho smutný příběh. Prý byl víc jak 5 let týraný. Zavřený v prasečím chlívku, majitelé byli Romové, kteří o něj asi moc nestáli, protože Nero měl rány od bití a jizvy od cigaret. Měl bouli na hlavě od mlácení, na kloubech měl značné otlačeniny od toho, jak pořád ležel. Paní z útulku Nera zachránila. Teď Nero prý vypadal o dost líp, ale pořád potřeboval najít nový domov. Paní nám podala vodítko, abychom se mohly s Nerem projít. Chtěly jsme s ním jít k vodě, ale asi se mu ten den moc koupat nechtělo, tak jsme zůstaly na louce. Nejdřív nás trochu trápily obavy. Vždyť nás uvidí poprvé v životě! Budeme pro něj vlastně cizí lidé. Ale on se k nám choval moc mile a přátelsky, vůbec jsme z něj nemusely mít jakýkoliv strach. Po nějaké době jsme šly Nera vrátit zpět do jeho dočasného domova. Denisa se s paní domluvila, že si pro něj přijedeme o víkendu a pojedeme s nim na výlet k nám domů. V sobotu jsme pro něj skutečně jely. Nastoupil si do auta a celou cestu v klidu ležel a tulil se k nám. Jenom si občas sedl a koukal z okna, ale to se asi rozhlížel po okolí. Přivezly jsme si ho do naší obce Chvaleč a šly jsme s ním do lesa. Nerovi se v lese hodně líbilo. Potom jsme ho vzaly do sprchy. Chtěli jsme ho vykoupat, aby nebyl tak špinavý. Ve sprše si to užíval. Když jsme ho drbaly na krku, tak slastně zavíral oči. Vůbec mu ta voda nevadila. Po sprše jsme ho vynesly ven, aby oschl, ale než jsme stihly dojít na trávu, tak se vyválel v bahně a musel pod sprchu znova. Ale jemu se to líbilo, takže v tom nebyl problém. Okolo páté hodiny jsme jely Nera vrátit. Vůbec se nám nechtělo ho tam nechávat, ale vzhledem k tomu, že obě už doma máme každá svého psa, ani jedna jsme si nemohla dovolit vzít si Nera k sobě domů. Podobné návštěvy jsme provozovaly čím dál víc. Moje sestra si ho brala s sebou na fotbal a všude možně. Zamilovala se do něj. Už to vypadalo, že si nakonec přece jen Nera vezme domů. Po nějaké době se však ozvala rodina, která o Nera měla zájem. Začali jsme se radovat, ale na poslední chvíli to zrušili, protože mají doma malé dítě a nejsou si jisti, jestli by to k němu bylo dobré. Denisa si ho tak znovu jela vypůjčit. Asi týden nato se ozvala paní, která Nera opravdu chtěla. Rozhodla se, že si ho okamžitě odveze domů. Tak Nero už má konečně svou paničku, která se o něj dobře stará. Byly jsme rády, že vše dobře dopadlo. Denisa si s paní samozřejmě vyměnily kontakty, aby měla stálé informace, jak se Nerovi daří. Nepřehlížejme tato úžasná živá stvoření. Nezaslouží si, aby jakkoliv trpěla...